77 let od tragického železničního neštěstí v Židenicích: Vzduchem létaly zbytky těl, strojvedoucí si ničeho nevšiml

V brzkých ranních hodinách 18. září 1941 se k židenické železniční stanici scházeli lidé ze širokého okolí, aby nastoupili do vlaku, který je odveze do práce ve strojírnách v Adamově. Ty se za druhé světové války proměnily ve velkou zbrojovku, kam za prací dojíždělo 800 až 1000 žen i mužů z Brna Převážně těch mladých, totálně nasazených.

Stovky lidí čekaly v naprosté tmě

Onoho podzimního rána se k Židenicím blížily tři vlaky - vojenský nákladní, dělnický osobní a zpožděný rychlík z Prahy Tehdejší židenické nádraží sestávalo jen z budky, v níž se prodávaly jízdenky, a z čekárny. Nástupiště neexistovala, takže každý, kdo čekal na vlak, musel stát venku vedle kolejí. Navíc v té době platilo nařízení o zatemnění, takže všude panovala neprostupná tma.

Cestující vyčkávající u kolejí měli mrzkou možnost se orientovat a vyhlíželi dvě tlumená světla osobního vlaku. Ten se měl objevit ve 4 hodiny 42 minut. Výpravčí Jaroslav Dvořák dostává osudného rána příkaz, že musí v trase osobního vlaku pustit vlak vojenský. Volá staničnímu, který prodává v budce lístky, že první pojede nákladní vlak. Jenže staniční hovor kvůli množství práce nebere.

Zbytky těl létaly vzduchem

Vojenský vlak se blížil k nástupišti a cestující lačnící po teplém místečku se hrnuli do kolejiště. Ale v té chvíli se z druhé strany řítil opožděný pražský rychlík Ten lidi smetl takovým způsobem, jako by je odvál vítr. "Řadu lidí, kteří stáli v kolejišti, smetl rychlík jako kuželky. Vzduchem létaly ruce, nohy i zbytky těl," uvedl ve vzpomínce jeden z tehdejších adamovských dělníků.

Když jednoho z přeživších napadlo rozsvítit kapesní svítilnu, naskytla se všem naprosto šílená podívaná na poblíž ležící mrtvá těla Strojvedoucí si ve tmě údajně ničeho nevšiml, až v na konci jízdy si uvědomil, že je příď lokomotivy potřísněná krví a jsou na ní lidské ostatky

Gestapo pak vyšetřovalo oba železniční zaměstnance, ti ale byli nakonec propuštěni. Cestující v kolejišti neměli co dělat. Tragédie si vyžádala osmnáct lidských životů a mnoho zraněných. Mezi pozůstalé rozdělila tehdejší vláda 200 tisíc korun, další finanční obnos daroval i prezident Emil Hácha či říšský protektor Konstantin von Neurath.

+ Další fotografie

+ Další fotografie