Jestli přesně nevíte, čeho se případ týká a jak probíhaly soudy, shrnutí najdete na konci článku v sekci Shrnutí: O co šlo?.

Pokud máte o Lukáši Nečesaném jasno předem, že je třeba ho nechat shnít v báni, asi nemusíte číst dál. V mém textu vám totiž pšenka nepokvete.

Na začátku musím přiznat, že jsem stejně tak zkušený advokát a soudce jako mořeplavec a měřič směrových oblouků u tratí japonského šinkansenu.

Jinými slovy: Vím o tom absolutní houby. Můžu používat jen zprofanovaný selský rozum, takže pokud budu tvrdit blbosti, buďte shovívaví, nebo mě zastřelte a hoďte do příkopu. Jak je ctěná libost.

Bez spisu nelze soudit

Případ Lukáše Nečesaného vyvolává od počátku hafo protichůdných vášní. Polovina národa říká, že je to hajzl, kadeřnici napadl a že si vězení zaslouží.

Druhá část lidí je silně proti, i pod vlivem mediální masírky, výrazně se klonící na stranu Lukáše, si myslí, že je nevinný.

U obou skupin ale prim hrají emoce, nikoli fakta. Kdo z těch, kteří mají jasno, četli spisy? Kdo jim rozumí? Asi téměř nikdo.

Z vlastního zájmu jsem strávil nad případem desítky hodin a mohu říct, že jestli jsem si něčím jistý, tak tím, že taková trestní věc u nás fakt nemá obdoby. A Lukáše bych přestal šikanovat novými a novými soudy a nechal bych ho žít.

Moje přesvědčení přitom nevychází z jeho způsobu obhajoby, ale právě z důkladného čtení spisů. Byť sem tam otázky, které advokáti pokládají, opravdu považuji za relevantní.

7 DŮVODŮ, PROČ HO OSVOBODIT

1) Policie případ zpackala

Pokud je vinný, je chybou policie, že zpackala svou práci a neobstarala takové důkazy, které by ho usvědčily. A pak je třeba tleskat tatíkovi, že uměl vydělat miliony, které mohl dát za špičkové právníky. Ti mohou pomoci ke klukovu definitivnímu očištění.

Věc je teď znovu na počátku, Vrchní soud zrušil zprošťující rozsudek krajského soudu s výčitkou, že se neměl vázat právním názorem Nejvyššího soudu a dokazování měl opřít o vlastní právní názor. Jinými slovy: Nadřízený soud není třeba poslouchat.

2) Soudy opakovaně nerespektují zákon

Jenže to je podle mě totální blbost a ukazuje to stav české justice. V případu Nečesaný si soudy opakovaně svévolně rozhodovaly, jak chtěly, zásadně nectily pravidlo „v případě pochybností ve prospěch obžalovaného“ a všechny důkazy, které mohly zároveň vyznít pro i proti obžalovanému, protiprávně hodnotily vždy v Lukášův neprospěch. I když to musí být úplně naopak!

Na co pak máme nějaké zákony, když si soudci soudí tak, jak je napadne? Když nerespektují ústavu, trestní zákoník, Listinu základních práv a svobod?

3) Soudy neposlouchají nadřízené instance

Může se někdo divit lidem, kteří mluví o soudní mafii, když vidíme, jak soudce Vrchního soudu nařizuje prvoinstančnímu soudu, aby neposlouchal příkazy oběma soudům nadřízeného Nejvyššího soudu?

Vždyť právě z důvodu, že předchozí senát, který opakovaně Lukáše posílal do basy, nerespektoval pokyny Nejvyššího soudu, nařídila předposlední soudní instance před Ústavním soudem, aby se případem zabýval nový, nezaujatý soudce.

A když ten rozhodne přesně podle zadání, přitom všechno zdůvodní jak v mezích názoru Nejvyššího soudu, ale i v rámci vlastního svobodného uvažování a hodnocení důkazů, přijde Vrchní soud s tím, že „takhle ne, takové manýry, aby se respektoval zákon, tu zavádět nebudeme“?

Trochu se bojím, kolik let ještě Lukáš bude muset k soudům chodit, než se finálně rozhodne.

4) Délka trestního řízení je nemravná

Trvá to nesmyslně dlouho a ději se podivnosti. Celé to vypadá jako msta policejní a justiční mašinérie, která si udělala konstrukci o viníkovi a za žádnou cenu se jí nechce vzdát. Jako by slyšela na nejsilnější argument ulice, která chce Nečesaného poslat do vězení, je to, že je z bohaté rodiny, a proto je grázl. Na tohle fakt někdo inteligentní chce přistoupit?

5) Žalobce o něm lže

Žalobce z něj zase dělá feťáka a notorického dlužníka, přestože rozbory a svědectví ukázaly, že krátce před skutkem maximálně tak zkusil trávu a dlužil sotva pár stovek.

6) Neměl motiv a i další věci nesedí

Stejně tak nedává vůbec smysl, proč by průměrně inteligentní člověk ve škole nahlásil, že jde ke kadeřnici, kterou hned pak málem zamorduje. A ještě se její návštěvou chlubí na všechny strany. Taky by se těžko sám policii přihlásil, být pachatelem. Jak mohl vědět, že kdyby byl viník, nezanechal po napadení na místě přesvědčivé biologické stopy? Nemohl. Fotky z místa činu hovoří jasně: v kadeřnictví to vypadalo jako na jatkách a znalci potvrdili, že sám pachatel musel být potřísněný krví. Lukáše ale cestou z kadeřnictví viděli svědci, ničeho divného si nevšimli.

7) Svědectvím se nedá věřit

Státní zástupkyně opírá přesvědčení o vině studenta o to, že si napadená najednou, úplně zázrakem, vzpomněla, že ji přizabil on. Přestože ho předtím opakovaně jako pachatele neoznačila a při první policejní rekognici to přímo zavánělo svévolnou policejní manipulací. Nikdo neříká, že oběť záměrně lže, ale člověk obecně má tendenci měnit realitu k obrazu svému. A paměť je zrádná! Žádný ze znalců navíc nedokázal na sto procent uvést, že si poškozená fakt mohla zničehonic vzpomenout. Spíš se klonili k opaku. I to prostě musí svědčit v Nečesaného prospěch.

Prokurátorka také věří svědectví zločince, kterému se prý měl Nečesaný přiznat na cele, a vůbec jí nepřijde divné, že policie se snažila půl roku vymámit podobné svědectví z asi dvaceti muklů a že ten, který nakonec verzi obžaloby potvrdil, prý po svědectví vyšel z basy ven. Náhoda?

A proč se nepřihlíží k rozhodnutí několika soudů, které důrazně varovaly před užitím těchto nepřesvědčivých svědectví z basy?

Děr v konstrukci žaloby je prostě tolik, že jedinou spravedlnost vidím v osvobození Lukáše Nečesaného. Pokud se nenajdou nové přesvědčivé důkazy, neměl by mít nikdo šanci jej vrátit zpátky do vězení. Nikdo na něj nic nemá a tak je fakt nevinný.

SHRNUTÍ: O CO ŠLO?

21. února 2013 došlo k v obci Hořice k brutálnímu napadení místní kadeřnice. Ta skončila s mnohačetnými poraněními v nemocnici, následky (hlavně psychické, hůře vidí a podobně) má prý dodnes. Pachatel ji měl napadnout tupým nástrojem a odnést si také hotovost kolem deseti tisíc korun. Oběť nalezl syn poškozené.

Lukáš Nečesaný se do případu zamotal tak, že se sám policii přihlásil jako svědek, který kadeřnictví těsně před útokem navštívil, aby se nechal ostříhat, poškozená ho ale prý vykázala s tím, že už bude zavírat. Policii dobrovolně odevzdal oblečení, které měl ten den na sobě.

Za několik týdnů byl za dramatických okolností zatčen, obviněn z pokusu o vraždu a skončil ve vazbě.

Krajský soud v Hradci Králové ho na začátku roku 2014 odsoudil na 16 let do vězení. Odvolací Vrchní soud ale případ vrátil k novému projednání. Soudce Krajského soudu mladíka opět poslal na šestnáct let do vězení, odvolací Vrchní soud trest o tři roky zmírnil.

Na základě stížnosti někdejší ministryně spravedlnosti Válkové pro porušení zákona ve prospěch tehdy odsouzeného se případem začal zabývat Nejvyšší soud, který vyčetl prvoinstančnímu soudu mnoho pochybení, Lukáše pustil z vězení a přikázal případ znovu projednat.

Ten samý soudce (Jiří Vacek) ale v roce 2016 již potřetí uznal Nečesaného vinným, tentokrát měl podle něj strávit v kriminále třináct let. Vrchní soud trest potvrdil. Mladíkovi advokáti proto podali dovolání k Nejvyššímu soudu, ten obžalovaného opět propustil k vězení, první instanci vyčetl, že nerespektuje zásadu, že v případě pochyb by měl soud rozhodovat ve prospěch obžalovaného, a přikázal, aby případ projednal nový senát.

Ten rozhodl v listopadu loňského roku o nevinně Lukáše Nečesaného. Státní zástupkyně se však odvolala, Vrchní soud případ nyní vrátil opět ke Krajskému soudu s výčitkou, že se příliš zaštiťuje právním názorem nadřízeného Nejvyššího soudu.

Soudní martyrium tak pokračuje i po pěti letech od skutku…