68 let od smrti Milady Horákové: Za život statečné Češky bojoval i Albert Einstein

Milada Horáková, rodačka z pražských Vinohrad, byla velice talentovanou ženou, která se již během nacistické okupace angažovala v odboji. U výslechu vedeného gestapem se nenechala zlomit, a to i přesto, že na ni bylo použito násilí Když nic neprozradila, putovala do pankrácké věznice a také do terezínské Malé pevnosti. Kruté časy díky své odvážné povaze přežila. Netušila ale, že nemá vyhráno.

Horáková byla během svého života ovlivněna myšlenkou T. G. Masaryka, z jehož idejí plynul její boj za demokracii a všeobecná neláska k totalitám. Nehodlala se podřídit nacistickému nátlaku a stejný postoj zastávala k tomu komunistickému. Nebála se říkat, co si myslí, a proto se dostala do hledáčku režimu kvůli svým výrokům o omylech lidových soudů.

26. února 1948 ji vyloučí z Rady československých žen a je nařízeno, aby přišla o všechny své funkce – dokonce i ty, které nikdy nevykonávala. Ačkoliv se jí nabízela slibná otázka emigrace, vzdát se nehodlala. 27. září 1949 si pro ni přišla Státní bezpečnost, která ji odvedla přímo z kanceláře na služebnu. Ačkoliv proti ní nebyly žádné důkazy, nakonec vyšlo najevo, že byla členkou ilegálního ústředí národních socialistů. Horáková dostala cejch zrádkyně a stejně jako další odsouzené ji čekala oprátka

Ačkoliv sama odmítla milost, ze zahraničí přicházely dopisy, které prosily o její omilostnění. Jeden z nich napsal i Albert Einstein V jeho telegramu stálo: „Prosím Vás o nevykonání rozsudku vyneseného nad Miladou Horákovou, Závišem Kalandrou, Oldřichem Peclem a Janem Buchalem. Byli oběti nacismu, vězňové německých koncentračních táborů. Jsem hluboce přesvědčen, že si zasluhují žít.“ Ani jedno z psaní prezidenta Klementa Gottwalda neobměkčilo.

Poprava proběhla 27. června 1950 v 5.35 hodin ráno a podle archivních zpráv byla velmi krutá. Smrt přišla až po několika dlouhých minutách na oprátce

+ Další 4 fotografie

+ Další 4 fotografie