5 tajemných míst v Česku, kde řádili upíři

1. Upíří hrob ve ŽĎÁRU NAD SÁZAVOU

Ve Žďáru nad Sázavou kdysi dávno žil správce tamějšího zámeckého velkostatku. Jmenoval se Johann Alois Ulrich. Byl to sobec a kruťas. Jakožto vrchní správce mohl řadu lidí připravit jak o peníze, tak o pozemek a pole. Dne 22. února 1817 zemřel v noci na jakousi nervovou horečku. Pohřben byl na Dolním žďárském hřbitově a místním lidem se značně ulevilo. Byl to tlouštík a zloun, který se choval k lidem povýšeně a krutě. Správcovou smrtí však k překvapení všech Ulrichovo řádění neskončilo. Naopak! Začal se ve městě, na místním mostě i na hřbitově zjevovat jako přízrak a napadat žďárské obyvatele. Dokonce byl kýmsi viděn, jak jede v ohnivém kočáře, taženém bezhlavými koňmi. Bezradnému městu nakonec nezbylo nic jiného než přivolat jihlavského kata, který otevřel Ulrichův hrob a na mrtvole, nejevící známky rozkladu, provedl protivampyrická opatření. Kromě jiného správci oddělil hlavu od těla a do úst jí nasypal mák. Od nemrtvého Ulricha by tak měl být pokoj tolik let, kolik zrnek máku bylo do hlavy nasypáno. Řádil na hřbitově ve Žďáru upír, nebo lidská představivost?

2. Magické údolí ve VRACLAVI

Magické údolí ve Vraclavi u Vysokého Mýta nad léčivým pramenem, kde byl později vystavěn barokní kostel sv. Mikuláše. Vraclav se zapsala do dějin jednou z nejkrvavějších událostí středověku, kterou bylo vyvraždění Vršovců. Jak je to s léčivým pramenem a řádili zde opravdu upíři? Tragická událost se tu odehrává 26. října 1108. Na zdejším knížecím přemyslovském hradu jsou v rámci vnitropolitického boje povražděni všichni významní členové rodu Vršovců! V souvislosti s pohřby stojí za to také připomenout, že ve Vraclavi jsou roku 1998 odkryty hroby se znaky tzv. protivampyrických zásahů (tedy zásahů proti údajným upírům), pocházející rovněž z 11. století. Nejpatrnější to je v hrobě, kde leží kostra s oddělenou hlavou a dřevěným kolíkem vraženým do hrudi na místě srdce. Další dva mrtví pak leží na břiše.

3. Hřbitov v Mikulči na Svitavsku – Mikulečská záhada

Psal se rok 1932, když sudetští dělníci při přestavbě místní márnice učinili zvláštní nález. Objevili zde podivně pohřbené nebožtíky, kteří jakoby měli svázané ruce a kruhovou díru uprostřed čela. Samozřejmě že si nic nenechali pro sebe a hned o tom podali zprávu správci místní fary. Prošetřením celého případu byl pověřen archeolog prof. Červinka z tehdejšího Pražského výzkumného ústavu. Ten si prvním prozkoumáním na pomoc povolal významného a uznávaného kolegu z Vídně prof. Hällera. Společně pak prozkoumávali jak nebožtíky, tak jejich hroby. Po měsíčním šetření nedospěli k uspokojivým a průkazným výsledkům. Závěrem jejich bádání byly jen teze nezakládající se na jednoznačných důkazech. Oba vypracovali dvě odlišná hlášení, která se shodovala pouze v základních věcech. Zatímco prof. Häller mluvil o obětech 30tileté války, prof. Červinka hovořil o obětech inkvizice s čarodějnicemi a upíry. Nakonec se však oba museli tohoto náročného úkolu po prakticky 4letém bádání vzdát. Na průzkum těchto "archeologických záhad" byl povolán i archeolog Petr Černý, který dal za pomoci tehdy dosažitelné techniky za pravdu Červinkově teorii (čarodějnice a upíři) a nevyvrátil možnost dalších takových hrobů v této oblasti. Tím však ještě mikulečská záhada nekončí, alespoň pro tři zmiňované archeology ne. Totiž v roce 1936 ve svém vídeňském bytě prof. Häller zemřel. V jeho tváři se zračila obrovská hrůza a děs, na jejichž následky zemřel. Za podobně záhadných okolností byl jen o měsíc později nalezen ve své pracovně prof. Červinka. Podobnému osudu neunikl ani Petr Černý, který zemřel 9. června 1947. Podíváme-li se do kalendáře, zjišťujeme další podivnost - všichni tři zemřeli (17. 3. 1936, 14. 4. 1936 a 9. 6. 1947) při úplňku. Šlo o útok upírů?

4. Levín na Litoměřicku – Tančící upířice

V souvislosti s rokem 1344 - zemřela a byla pohřbena záhadná žena v Levíně na Litoměřicku. Po pohřbu však vstala z mrtvých, zardousila mnoho lidí a nad každým z nich tančila. A když byla probodnuta, vytékala z ní krev jako ze živého tvora. Také pozřela více než polovinu vlastního závoje, a když jí byl vytržen, byl celý zkrvavělý. Když měla být spálena, nemohlo se dřevo jinak rozhořet než od tašek z kostela. Ačkoliv již byla probodnuta, stále ještě vstávala, ale jakmile byla spálena, tak všechno trápení ustalo.

5. Český Krumlov – Upíří kněžna

V polovině června roku 1732 se manžel kněžny Eleonory zranil na lovu a na následky zranění zemřel. Po jeho smrti začala krumlovská paní fyzicky i duševně chátrat. S jejím zhoršujícím se stavem si lékaři nevěděli rady, pouštěli jí žilou, což jejímu stavu spíše škodilo. Brzy se objevily i první zvěsti o tom, že Eleonora sama se stává upírem. Toto přesvědčení pramenilo z toho, že podle tehdejších pověr se upír mohl snadno proměnit ve vlka a paní mohla být takovým upírem kousnuta právě ve svém zámeckém zvěřinci. Za pravdu dávala těmto fámám i kněžnina nápadná bledost a vychrtlost. Český Krumlov zachvátil strach. Až Eleonora zemře, stane se upírem a ze svých vlků si udělá pomocníky! Zemřela po převozu do Vídně v roce 1741. Ještě předtím byl z jejího stavu bezradný i osobní lékař císaře Karla VI., který konstatoval, že u ní lze rozeznat příznaky vampyrismu. Už pouhých devět hodin po smrti krumlovské paní bylo Eleonoře vyňato srdce, zřejmě proto, aby se z ní nestal upír.

Zda opravdu upíři existují, se nejspíše nedozvíme, ale z historických pramenů a především z kosterních nálezů můžeme usoudit, že i u nás se upíří bytosti vyskytovaly.

Tuňák mi zničil hru, tvrdí Martin ze Zrádců. Odsoudil Honzův hysterák a odhalil, jak moderátora snášeli ostatní