Tady je pět nejčastějších mýtů o socialistickém Československu: Měli jsme se tehdy opravdu lépe?

Pro lidskou povahu je typické, že se snaží z paměti špatné vzpomínky vytěsňovat. Zcela jistě tedy nebude na škodu, když si připomeneme, jak to bylo doopravdy, aby se pravda neutopila v nostalgii. Zde je pět nejrozšířenějších omylů o době vlády jedné strany:

1. Všechno bylo levnější

Větu „Za tehdejšího režimu bylo mnohem levněji“ alespoň jednou za život každý z nás určitě slyšel. Nutno říci, že každý máme unikátní koš spotřebního zboží a služeb a také se nám v průběhu života mění druh a váha kupovaného zboží.

Máslo za 10 Kčs, pivo za 2,50 Kčs – na tyto ceny mnozí rádi vzpomínají, ale vytěsnili jednu podstatnou věc. A to mzdu či důchod, ze kterého si uvedené zboží pořizovali. V přepočtu na dnešní příjmy a důchody totiž pořídili u většiny zboží mnohem méně.

2. Špičkové zdravotnictví a zdravější obyvatelstvo

Podle dostupných údajů žil v roce 1989 průměrný občan Československa 71,4 roku, Rakušan 75,5 roku a Holanďan dokonce 76,9 roku. Navíc, zatímco v kapitalistických zemích od 70. let dochází ke snižování úmrtnosti, především vlivem uvědomělého přístupu ke zdraví a důrazem na zdravější životní styl, v socialistickém bloku stagnace pokračuje i v 70. a 80. letech. K poklesu úmrtnosti dochází až po pádu komunismu

O perfektní zdravotnické péči se také nedá hovořit. Je pravda, že v ČSSR byly kapacity, které patřily ke světové špičce, ale běžné zdravotnictví silně zaostávalo za zbytkem světa, zejména kvůli tomu, že nebyla možnost spolupracovat na výzkumu se západními lékaři a rovněž nedocházelo k nákupu špičkového lékařského vybavení.

3. Práce je dost pro všechny, nezaměstnanost není

Práce byla za socialismu povinná. Kdo by pracovat odmítl, tomu hrozilo vězení za přiživování se na státu. Udržovala se umělá přezaměstnanost, byly vytvářeny spousty nepotřebných pracovních pozic a produktivita práce byla mizerná. Každý měl tedy povinnost být zaměstnán a kdo nebyl, skončil za mřížemi.

4. Nestávaly se katastrofy

O tom, že dnes jsou noviny plné pohrom a šílených věcí, které se dříve nestávaly, jste už asi také slyšeli. Pravdou je, že špatné věci se děly i tehdy. Jen o nich komunistická média neinformovala, protože se jim to nehodilo do krámu. Například o výbuchu reaktoru v Černobylu se poprvé krátká zmínka v novinách objevila až se třídenním zpožděním.

5. Cestovat mohl přece každý

Cestovat jste určitě mohli, ale možná tak na Šumavu, do Tater nebo na Sázavu. O poznávání cizích krajů nemohla být řeč, protože i do spřátelených zemí byl potřeba cestovní pas. A ten byl častokrát majiteli odejmut nebo mu ani vydán nebyl. Do “kamarádských“ soudružských zemí mohl skoro každý, do Jugoslávie se vyjet poštěstilo málokomu a na Západ se dostal jen dokonale prověřený občan.

+ Další fotografie

Tuňák mi zničil hru, tvrdí Martin ze Zrádců. Odsoudil Honzův hysterák a odhalil, jak moderátora snášeli ostatní