Václav (20), Robert (22) a Milan (26) vyrůstali v prostředí světa provozovatelů pouťových atrakcí a všichni měli pověst nebezpečných recidivistů. Milan měl 23. května nastoupit do výkonu svého již čtvrtého trestu. Trojice se ale domluvila na tom, že všichni zůstanou spolu a splní si svůj sen – dostanou se na Západ.

Zpočátku se jim zdál jejich cíl celkem dosažitelný. Rozhodli se, že si obstarají zbraně, na cestě do Německa vezmou rukojmí a překročí hranice.

Místo západoněmeckých turistů autobus plný dětí

Svůj plán zahájili 23. května 1978 ráno. Pušky si opatřili vyloupením domu na samotě a v Robertově trabantu dorazili večer do Chebu, kde začali hledat rukojmí. Nejprve se chtěli zaměřit na západoněmecké turisty, nakonec se ale rozhodli pro únos autobusu. Na ten narazili u Jesenické přehrady. Studenti gymnázia byli právě na výletě a Barešovi využili toho, když jejich dospělý doprovod vystoupil s tím, že domlouval přespání. Trio únosců neváhalo, skočilo do vozu a jeden z nich vypálil pár ran do vzduchu pro zjednání pořádku. A pak se vydali na svou vysněnou cestu na Západ.

U benzinové stanice vysadili jednoho ze žáků, který měl za úkol vzkázat policii, aby uvolnila hraniční přechod v Pomezí, jinak „všechno rozsekají“.

Drama na hraničním přechodu

Prostor celnice v Pomezí byl okamžitě vyklizen a v pohraničí byl vyhlášen bojový poplach. Velitel Pohraniční stráže vydal rozkaz, že je třeba vše podřídit záchraně dětí, a zakázal jakoukoliv střelbu. Výstřely se nakonec ozvaly z autobusu, který k hranicím dorazil kolem osmé hodiny večerní. Robert Bareš společně s výhrůžnou střelbou zopakoval požadavky a opět pohrozil zabitím rukojmích.

Po dlouhém a vyčerpávajícím vyjednávání se velitel Pohraniční stráže s Barešovými domluvil, že rukojmí s výjimkou řidiče propustí a budou moci pokračovat do Německa. Vyděšení studenti skutečně vystoupili z vozidla a trojice vyjela vstříc svému snu. Pár metrů před hranicí jim však vyjel do cesty obrněný transportér a strhla se přestřelka. V té střelným zraněním podlehl řidič autobusu a také Milan Bareš.

Stejně tak jako jejich čin byl dramatický i soudní proces a vše s ním spojené. Robert byl v roce 1979 popraven a Václav Bareš dostal trest ve výši 25 let. Kromě únosu autobusu jim byla kladena za vinu i smrt řidiče. Následné vyšetřování, které bylo zahájeno znovu po listopadu 1989, ukázalo, že jeho smrt nejpravděpodobněji způsobily kulky od pohraničníků. Z celé situace se mělo zodpovídat několik důstojníků, verdikt ale nakonec kvůli promlčení nepadl.

V roce 1992 byla odstartována revize procesu. Ta ukázala, že komunistická justice byla v tomto případu velmi tvrdá. Soud nakonec tresty zmírnil a Václav Bareš dostal místo 25 let trest ve výši jedenácti a půl roku.