Tento web používá soubory cookie k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu s užitím cookies souhlasíte.Rozumím
Trendy tagy Karel Gott (zpěvák) StarDance 2019 Extra Host (pořad) sametová revoluce

Nejnovější kauzy

Hlavní postavy 17. listopadu: Mrtvého studenta Šmída stvořila nevyrovnaná holka a Petr Uhl

+ Dalších 5 fotografií
17. listopad
Při demonstraci 17. listopadu 1989 zabili studenta Martina. To byla věta, která do ulic vyhnala další Čechoslováky. Byla to fáma, která uspíšila běh dějin. Mrtvým měl být student matematicko-fyzikální fakulty Martin Šmíd. Zprávu vypustila do světa dívka jménem Drahomíra Dražská. Přes chartisty se informace dostala k novináři Petru Uhlovi (78). Ten měl pocit, že informaci má ověřenou, a pustil ji dál do světa. Kdo fámu vypustil a co tím sledoval? To je i po 30 letech zahaleno tajemstvím.

Lež, která pohnula dějinami. Čechoslováky vyhnala do ulic informace, že na Národní třídě zemřel student Martin Šmíd. Nic takového se ale nestalo. Sametovou revoluci v plné síle tak rozpoutala lež. Ani třicet let po revoluci není jasné, proč Drahomíra Dražská zprávu o zabitém kamarádovi pustila do světa. Byl to její nápad? Nebo ji někdo řídil? Spolupracovala s StB? Nebo byla pod vlivem drog? Pojďme si zrod fámy rozebrat.

Drahomíra Dražská se mezi demonstranty dostala náhodou. Tehdy třiadvacetiletá dívka jela z kina. Tramvaj zastavila na Palackém náměstí a masa lidí dívku dovedla až na Národní třídu. Později popsala, že byla zbita příslušníky tzv. červených baretů – odbor zvláštního určení.

Zraněnou dívku přivedli k chartistům

„Já schytala pár ran do ledvin a od jednoho bareta kopanec s tím, že jsem měla natrženou slezinu. Jediný, co si pamatuju, je, že jsem na kamarádku zakřičela: ‚Prosím tě, sundej si brejle.‘ No, a pak už jsem byla někde za Mikulandskou, kde jsem nebyla schopná udělat ani krok,“ popsala později Dražská své zranění v rozhovoru pro Lidové noviny.

Zraněnou dívku našla (zřejmě zcela náhodou) Miroslava Litomiská. Tedy žena, která měla napojení na disidenty. Dražská byla odvezena do nemocnice, ale podepsala revers. Ještě v noci Litomiské pověděla příběh, že na Národní třídě byl surově zbit také její kamarád Martin. Příjmení tehdy žádné neuvedla.

Druhý den ji Litomiská kontaktovala přes telefon. Dražská příběh doplnila o příjmení. Zrodila se fáma, že na ulici zemřel student jménem Martin Šmíd. „Mluvit o tom, že tam někoho zmlátili, mě napadlo v nemocnici, když jsem tam viděla ty lidi, co čekali na ošetření. V tom momentě mě napadlo: No jo, tahle holčina, ta to roznese po všech svejch známejch a kamarádkách. Nejdřív jméno Martin… Šmíd až potom. Proč Šmíd? Prostě proto, že to bylo první, co mě napadlo jinýho než Novák. Mě ale v životě nenapadlo, že by se to někde vysílalo,“ uvedla Dražská po letecH.

Zdá se tedy, že holka s drogovou minulostí (podle svých slov experimentovala s pervitinem a kodeinem) si vymyslela příběh o zabitém Martinu Šmídovi. Snad to udělala, aby byla před Litomiskou zajímavější.

Litomiská si informaci od Dražské nenechala pro sebe. O mrtvém studentovi hovořila s Petrem Paynem. Bratři Paynové se dohodli, že o celé věci by měl vědět novinář Petr Uhl – ten tehdy působil jako redaktor Východoevropské informační agentury. Sám už také zaslechl fámy, že na Národní třídě snad zemřel nějaký student.

Skutečný Martin Šmíd

Na Národní třídě se totiž osudnou noc mezi demonstranty skutečně jistý Martin Šmíd nacházel. Chtěl původně jet na zabijačku na Slovensko, ale na poslední chvíli změnil plán a šel na shromáždění na Albertov. Od demonstrantů se ale odpojil ještě před zásahem policistů.

A aby to bylo ještě zamotanější, na fakultě studoval ještě jeden student jménem Martin Šmíd. Ten pocházel z Berouna, ale na demonstraci vůbec nebyl.

Rodinu Martina Šmída kontaktovali mladíci z matfyzu. Chtěli vědět, zda je Martin v pořádku. Po Praze se začínalo šuškat, že Martin Šmíd brutální zásah na Národní třídě nepřežil. Jeho matka později uvedla, že všechny přemlouvala, ať neblbnou, že její syn žije. Jenže fáma už žila vlastním životem.

Uhl uvěřil fámě o úmrtí studenta

Tady se vrátíme zpět k Petru Uhlovi. Ten věřil, že Dražská mluví pravdu. Navíc ho kontaktovali novináři z Reuters s dotazem, zda je pravda, že na Národní třídě zemřel Martin Šmíd. Uhl neváhal a informaci potvrdil. Jedním zdrojem byla Dražská, dalším zdrojem byly hlasy z probouzející se Prahy. Do toho ten dotaz kolegů z agentury Reuters. Uhl netušil, že za hranice Československa právě vypustil kachnu, kterou vyrobila Dražská.

V neděli 19. listopadu dala Dražská rozhovor americké televizi NBC. Znovu popsala, jak na Národní třídě zemřel její kamarád Martin. Jenže v její výpovědi se začaly objevovat rozpory. Uhl po konzultaci s Litomiskou vydal dementi, že žádný Šmíd z matfyzu nezemřel. To už ale bylo Československo na nohou a v každé domácnosti se řešilo, že „tam v Praze umlátili studenta“.

Provokatér Zifčák

Fáma o mrtvém Šmídovi přesto mohla mít v sobě reálné zrnko. Mezi studenty byl infiltrován poručík StB Ludvík Zifčák. Vystupoval pod jménem Milan Růžička. Ten později tvrdil, že byl mezi demonstranty na Národní třídě, dostal ránu obuškem a omdlel. Zřejmě chvíli ležel na chodníku a mohl vypadat jako mrtvola. Mohla ho Dražská zahlédnout?

Zifčák později přišel s verzí, že celý zásah na Národní třídě byla předem připravená provokace, která měla za cíl vyvolat tlak na zkompromitované vedení KSČ. Zifčák později tvrdil, že součástí plánu byla i Dražská. Všichni prý hráli své role a všichni měli zájem do světa dostat fámu, že Martin Šmíd je po smrti. „Měli jsme zajistit, aby bylo vidět, že tam někdo leží, a aby kolem byli důvěryhodní svědci. Úkol jsme splnili. Do mé skupiny patřila i Dražská, přes niž se zpráva dostala k Petru Uhlovi – a od něho na Západ. Fámu jsme nemohli nechat náhodě. Uhl o tom samozřejmě nevěděl,“ tvrdil Zifčák pro magazín Týden.

Dražská se od Zifčáka distancovala

Dražská to později rázně popřela. „Nikdy jsem nebyla nastrčena Státní bezpečností, ani jsem pro ni nikdy jako agentka nepracovala. Smrt Martina Šmída jsem si vymyslela v nemocnici v momentu, kdy jsem podstoupila ošetření po zranění. Tak, jako jsem si vymyslela tuto smrt, tak si Ludvík Zifčák vymyslel to, že já jsem s ním spolupracovala a on mě řídil. Nikdy jsem se s ním nesetkala a dodneška ho neznám,“ uvedla Dražská pro Lidovky.

Dražská dnes ví, že její lež urychlila běh dějin. Revoluce byla sametová, ale stála na lži o Šmídovi. „No, víte na jednu stranu toho lituji, protože mi to na dvacet let zkomplikovalo život. Na druhou stranu si říkám – možná se tady díky tomu něco změnilo. Jen zčásti sametovou revolucí, ale bohužel i lží, bohužel. Takže když se říká, že sametová revoluce to tady obrátila a že všechno bylo bez boje, ale ona to tady obrátila i lež, tak nevím, jestli to je zrovna správně,“ dodává Dražská.

Vymyslela si osobu Martina Šmída sama? Nebo jí někdo toto jméno poradil? Jakou roli na Národní třídě hrál Ludvík Zifčák? A proč nikdo nechtěl poslouchat maminku skutečného Šmída, která všem říkala, že její Martin žije? O skutečném dění na Národní třídě není jasno ani po třiceti letech. Otazníky stále zůstávají.

DÁLE ČTĚTE:

Poslední šéf estébáků Lorenc tajným nařídil, aby nic nedělali

Komunista Čalfa byl vždy na správném místě

Mohlo by vás zajímat

Další články