Tento web používá soubory cookie k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu s užitím cookies souhlasíte.Rozumím
Trendy tagy Jiří Denisa Procházka koronavirus Extra Host (pořad) Počasí

Nejnovější kauzy

15 let od úmrtí Jiřího Kodeta: Stýská se mi, i když brácha dělal strašný bordel, říká malíř Kristián

Zdroj:
+ Dalších 16 fotografií
VZPOMÍNKA
25. června 2005 Česko rozesmutněla zpráva o tom, že zemřel charismatický herec Jiří Kodet (†67), hvězda Pelíšků nebo Knoflíkářů. Jak na slavného staršího bratra vzpomíná malíř Kristián Kodet?

Uškodilo mu pití

„Jirka byl velký herec. A hlavně to byl bezvadný brácha. Moc se mi po něm stýská. Často si na něj vzpomenu. Jeho odchod byl smutný. Trochu si ho zavinil sám. Sem tam pil a ten konec pak měl šílený. Ale o mrtvých opravdu jen dobře,“ řekl eXtra.cz Kristián Kodet, který má s národem milovaným hercem nejvíc vzpomínek z dětství.

„Byli jsme od sebe skoro jedenáct let. Jirka už balil ženské, já byl ještě dítě. Chránil mě. Vzal mě do společnosti, balil holky a já dostal polévku. Jinak byl z hadích ocásků, byl divočejší. Byl strašný cholerik. Postavu veterána Krause v Pelíšcích nehrál, to byl přesně on,“ vzpomíná malíř a pokračuje.

Měl vítr z otce

„Někdy dělal strašný bordel. Třeba sem tam přišel domů k rodičům a rozbil celý byt. Na druhou stranu měl velký respekt před otcem, takže nejdřív dal opatrně na skříň tátovu oblíbenou sochu, pak všechno zdemoloval a sochu vrátil na původní místo. Působilo to zvláštně,“ směje se trochu děsuplné vzpomínce Kodet.

„Patnácté výročí jeho úmrtí si připomenu. Zapálím mu svíčku a budu na Jirku myslet. Na jeho hrob bohužel nebudu moci jít, budu daleko, ale někoho tam aspoň pošlu,“ dodal bratr charismatického bohéma Jiřího Kodeta.

Jak Kodet zemřel

Jiří Kodet měl nejdřív mozkovou příhodu, pak na schodech upadl a zlomil si krček. Dvakrát mu ale vypadla endoprotéza, takže musel na reoperace a v jeho věku mu narkózy určitě neprospěly. Podle vdovy kvůli neustálým zdravotním potížím ztratil vůli žít, protože už nemohl hrát, pracovat na milované zahrádce, nemohl dělat vůbec nic z toho, co měl rád.

Ke konci už byl v nemocnici, lékaři ho ale pustili domů, aby mohl odejít mezi svými nejbližšími. S těmi v posledních týdnech komunikoval jen očima, jinak nemluvil. Jak postupně odcházel, přestal už vnímat i okolí.

Související články

Další články