13. komnata Simony Votyové: Těžká závislost na automatech, milionové dluhy a ztráta střechy nad hlavou

Simona Votyová: Problémy od dětství

Spisovatelka Simona Votyová se kdysi živila jako krimi reportérka v televizi. Na základě nelehkých životních situací, s nimiž se svěřila v novém díle pořadu 13. komnata, našla útěchu v psaní. Dnes má na svém kontě již deset knih a pár dětských hudebních projektů. Přesto se jí ale nedaří vše, do čeho se pustí, a podle jejích slov si prošla drsnými životními propady, jež by samy o sobě vydaly na film či román.

„Svého manžela jsem nenáviděla. Když nám vypnuli elektřinu a žili jsme jen při svíčkách. Nebylo to ani trochu romantické. Když mi vybílil konto. Když nám v obýváku přistály oknem šutry od lichvářů. Když nám exekutoři vzali střechu nad hlavou. Když jsem zjistila, že celý náš život naházel do automatů. Prý výherních. Pro lásku to byla prohra,“ přečetla spisovatelka Simona Votyová ukázku ze své knihy.

Když bylo Simoně pouhých pět let, její maminka utrpěla zranění, na základě něhož se nemohla o svou malou dceru starat. Jako malá holčička tehdy skončila v týdenních jeslích, ze kterých se následně stalo sociální zařízení známé pod názvem Klokánek.

13. komnata

13. komnata Tomáše Klimta: S manželkou prožil noční můru. Dcery bojovaly o život

Život v Klokánku

„Máma tehdy vážně onemocněla s nohou. Byla šest měsíců v nemocnici a dalších šest pak v Kladrubech na rehabilitaci. Táta si myslel, že se o nás nedokáže sám vůbec postarat, takže jsem s bráchou nakonec skončila v tomto zařízení,“ vzpomínala v rozhovoru na své dětství.

„Pamatuji si, že děti tam moc nesměly chodit na záchod. Některé to pak vychytaly a měly schovaný jeden nočník, na který tajně chodily. Nebyly tam dveře, tak vždy koukaly přes takovou záclonu, jestli někdo nejde, a někdo jiný mezitím čůral. Pak to vždycky lily z okna,“ popsala Votyová ve své 13. komnatě. Pamatuje si prý, že ženy pracující v zařízení jako sestry byly zlé a často na děti křičely.

„Na víkendy si mě táta bral domů, teprve dvouletý bratr v zařízení zůstával. Přibližně po půl roce si nás odtamtud pak vzala babička,“ vyprávěla spisovatelka. Tím ale Simoniny životní trable rozhodně neskončily. Když chodila do čtvrté třídy na základní škole, čekala ji další osudová rána. Dozvěděla se, že její tatínek není jejím pravým biologickým otcem.

„Při úklidu kabinetu za trest jsem náhodou našla svou osobní složku. U mého jména bylo napsané, že otec je nevlastní. Byla jsem opravdu překvapená, vůbec jsem to do té doby netušila. Šla jsem to říct prababičce a ta mi to potvrdila,“ uvedla Votyová a dodala, že až po smrti nevlastního otce se rozhodla vyhledat svého pravého tátu, což se jí prostřednictvím sociálních sítí povedlo.

13. komnata

13. komnata herečky Doroty Nvotové: Několikrát byla na prahu smrti!

Závislost na automatech

Po tom, co se Simona Votyová vdala, se zdálo být konečně všechno v normálu, bohužel se ale jednalo o takzvané ticho před bouří. Se svým manželem chodila od svých šestnácti let. Po narození dcery však její životní láska propadla závislosti na herních automatech. Opravdové problémy odstartovaly nezaplacené složenky, pokračovaly odpojením elektřiny a vyeskalovaly návštěvami exekutorů.

„Půjčovali jsme si i od kamarádů. Po čase samozřejmě volali, že chtějí zpátky své peníze. Banky volaly, že jsme nezaplatili splátky. Exekutoři nám byli stále za zády. Víte, že jste v průse*u, potřebujete z toho nějak vybruslit a peníze z výplaty na to už dávno nestačí,“ vzpomínala Simona Votyová na jedny z nejhorších chvil svého života.

„Na celé té situaci byli nejhorší ti exekutoři. Když vám zvoní u baráku, jsou nepříjemní a je jim úplně jedno, jak a z čeho žijete, to bylo pocitově na tom všem určitě nejhorší. Chodili pak už i k mojí mámě, kde jí před její návštěvou říkali, že dlužíme. Byli to nejen exekutoři, ale i různí lichváři, od kterých jsme si půjčovali peníze. Vybíjeli jsme klín klínem. Dluhy šly do milionů,“ prozradila spisovatelka.

V této nelepšící se situaci vydržela Votyová žít ještě několik let, pak ale prozřela a uvědomila si, že žádné zlepšení se nekoná. Rozvedla se a s dcerou se přestěhovaly na venkov. Útěk od manžela ale nebyl útěkem od průšvihů, které během let nasekal. Stále totiž musela splácet polovinu jeho dluhů. Ačkoliv se za svůj život setkala s mnoha nepříjemnými ránami osudu, její názor na lidi je stále pozitivní. Podle ní se nic neděje náhodou a díky svým zkušenostem a zážitkům má o čem vyprávět ve svých knihách.

+ Další 2 fotografie

Bolestná zpověď Moniky Binias: S o 24 let mladším Petrem přišli o dítě. Bojovala i s tchyní