122 let od podivné vraždy švadlenky Anežky Hrůzové: Byl Leopold Hilsner vrah, nebo oběť?

Vražda Anežky Hrůzové

Anežka Hrůzová byla obyčejná bohabojná švadlena, která se 29. března 1899 vracela z práce. Jako vždy šla okolo lesa Březina, ale to bylo naposledy, kdy ji někdo viděl naživu. Domů totiž nepřišla a bylo vyhlášeno pátrání. Bohužel Anežku našli 1. dubna 1899 mrtvou. Bylo jí tehdy pouhých 19 let. Vrah ji nejprve uhodil zezadu do hlavy holí a kameny, potom přiškrtil provazem a nakonec jí podřízl hrdlo. Tělo poté ukryl a zmizel. Ačkoliv měla roztrhané šaty, znásilnění se nepotvrdilo, protože neměla protrženou panenskou blánu.

Antisemitské nálady

Její tělo onoho osudného dne nalezly děti, které se zapojily do pátrací akce. Protože 1. dubna byla Bílá sobota a Velikonoce tehdy připadaly na konec židovského svátku Pesach, objevily se domněnky, že se Anežka stala obětí středověké rituální vraždy. Tento nesmysl navíc podpořila pitevní zpráva, která tvrdila, že množství nalezené krve na místě činu neodpovídalo tomu, kolik jí musela ztratit. Všechny tyto faktory dohromady zvedly největší vlnu antisemitismu na českém území, jaká se během 19. století objevila.

Leopold Hilsner

Z vraždy byl obviněn Leopold Hilsner, rakouský občan židovského původu. Hilsner nebyl nejostřejší tužkou v penálu, vyučil se obuvníkem a v obci často žebral, protože nebyl nikdy zaměstnán. Živila ho jeho matka a Hilsner si jen občas přivydělával. Bydlel v domově pro obecní chudé. Hilsner byl obviněn z vraždy Anežky Hrůzové, protože při jeho výslechu se objevila celá řada nesrovnalostí. Pozůstalí navíc vypověděli, že se ho Anežka bála, protože ji několikrát sledoval cestou z práce domů.

Hilsneriáda

Proces s Hilsnerem začal v září 1899 v Kutné Hoře. Během procesu vyšlo najevo, že Hilsner lhal o svém alibi, navíc byl podle svědků krátce před vraždou poblíž místa činu, a poté se šel převléct. Nejničivější důkaz byl ten, že se na jeho kalhotách našla krev. Podle tehdejších odborníků se jednalo o lidskou krev, ačkoli to nijak neprokázali, což namítl i Hilsnerův obhájce. Jeho námitka však byla zamítnuta. Hilsner se pod tlakem přiznal, že jsou kalhoty jeho, a navíc nedokázal vysvětlit, jak se na nich vzala krev. Byl proto odsouzen k trestu smrti. Pro tento a další procesy s Hilsnerem se vžilo označení "hilsneriáda."

TGM zasahuje

Na Hilsnerovu obranu se ale postavil profesor Tomáš Garrigue Masaryk Tomu se příčil český nacionalismus a antisemitismus. Rituální vraždu, ze které byl Hilsner obviněn, označil za antisemitskou pověru. Za tento postoj si ale vysloužil velkou nenávist tehdejší veřejnosti. Po jeho protestech a na základě dalších znaleckých posudků byl Hilsnerův trest v dubnu roku 1900 zrušen. Masaryk si za svou obhajobu Hilsnera vysloužil posměch kolegů i studentů. Budoucímu prvnímu prezidentovi přitom ani tak nešlo o samotného Hilsnera, o kterém se vyjadřoval poměrně s despektem. Chtěl pouze, aby vražda Anežky Hrůzové nebyla vnímaná jako rituální.

Poté, co byl proces obnoven, byl Hilsner obviněn také z vraždy Marie Klímové. Ta byla zavražděna o rok dříve než Anežka Hrůzová, dokonce na skoro stejném místě. Hilsner byl znovu odsouzen na základě nepřímých nebo smyšlených svědectví a čekal ho trest smrti oběšením. Podle obžaloby měly jeho vraždy sexuální motiv, ačkoli podle lékařských posudků netrpěl Hilsner žádnou sexuální úchylkou. Po dalších peripetiích dostal Hilsner v roce 1901 císařskou milost a jeho trest byl změněn na 18 let vězení.

Milost od císařpána

Hilsner se dostal na svobodu 24. března 1918. Měl podlomené zdraví a byl propuštěn na základě milosti císaře Karla I. Zůstává samozřejmě otázkou, zda takovou chvilku před propuštěním mělo smysl udělit milost. Po propuštění žil Hilsner ve Velkém Meziříčí, Praze a Vídni. Změnil si jméno na Heller, finančně ho podporovala jak židovská obec, tak prezident Masaryk. Živil se jako podomní obchodník a 9. ledna 1928 zemřel v Rotschildově nemocnici. Pravděpodobnou příčinou jeho úmrtí byla rakovina tlustého střeva.

Bratrovo přiznání

Kolem Hilsnerovy viny panují pochybnosti. Podle mnoha historiků byly důkazy o jeho vině nedostačující. Zajímavou roli při tomto všem sehrál Jan Hrůza, bratr Anežky. Ten byl chvíli jedním z podezřelých, protože se s ním Anežka den před svou smrtí pohádala. Podezření se ale nikdy nepodařilo prokázat. V roce 1943 Jan Hrůza zemřel. Na smrtelné posteli se však měl údajně přiznat k vraždě své sestry. Kněz, který ho na smrtelné posteli zpovídat, nicméně uvedl, že pokud by znal nějaké polehčující okolnosti, které by Hilsnera očistily, musel by je říci. To se ale nestalo, a proto je Hrůzovo přiznání považováno spíše za nepodloženou pověst.

Film Zločin v Polné

V roce 2016 režisér Viktor Polesný natočil televizní film Zločin v Polné. Ten se zabýval právě vraždou Anežky Hrůzové a následným procesem s Leopoldem Hilsnerem. V hlavní roli dvoudílného snímku se představili Viktor Preiss a Karel Heřmánek ml. Zločin v Polné získal Českého lva za nejlepší televizní minisérii. Kuriozitou je, že už v roce 1919 byl natočen snímek Der Fall Hilsner – Případ Hilsner, kde se v hlavní roli objevil sám odsouzený. Herecká hvězda se z něj ovšem nikdy nestala.

Památník Anežky Hrůzové

Na místě, kde bylo tělo Anežky Hrůzové nalezeno, dnes stojí symbolický kříž, který připomíná její vraždu. Také Leopold Hilsner se v roce 2002 dočkal a ve Vídni mu na domě odhalili pamětní desku. Kdo zavraždil Anežku Hrůzovou, není dodnes jasné.

+ Další 2 fotografie

Bolestná zpověď Moniky Binias: S o 24 let mladším Petrem přišli o dítě. Bojovala i s tchyní