12 bodů pro české zdravotnictví: Lékařské kapacity představily plán po covidu

Prvním bodem je razantní posílení prevence. Na ni bychom podle trojice lékařů měli vydávat alespoň 3 % financí. Nejde totiž jen o zdraví lidí, neboť investice do prevence pomáhají i zaměstnavatelům, přeneseně státu (platba daní) a celé ekonomice. Podle autorů je třeba otočit současnou filozofii zdravotnictví, v níž občana chápeme především jako pacienta-nemocného a zdravotní systém o něj pečuje jen, když je třeba něco opravit. Bylo by podle nich vhodné změnit zákon o zdravotním pojištění tak, aby pojišťovnám dal právo a povinnost zřídit a financovat moderní preventivní programy.

Druhým bodem je "práce s námi samotnými". Autoři zmiňují, že 60 % Čechů toho o zdraví a jak se udržet zdravým moc neví. Zdraví by tak nemělo zůstat pouze tématem zdravotnictví a ke slovu by se měli více dostat zaměstnavatelé, odbory a školy. Zdravotní gramotnost by měla být vyučována na základních školách a více by měli být zapojeni právě zaměstnavatelé. Lidé by také měli být zdravotním systémem motivováni ke zdravému chování.

Ve třetím bodu autoři zmiňují digitalizaci. Takzvaná E-health totiž zvyšuje kvalitu péče, zabraňuje zbytečným opakovaným vyšetřením i předpisům léků, umožňuje lépe řídit nemocnice a koordinovat nemocniční a ambulantní péči a pomáhá pacientům v prevenci i léčbě. Jen špatná koordinace péče stojí další 4 % všech financí, které na zdraví dáváme. Cílem by mělo být nastavit základní rámec a pravidla musí stát. Jde o legislativní zakotvení, metodický rámec, standardy a pravidla bezpečnosti.

Čtvrtý bod plánuje anonymizovaně otevřít zdravotní data světu. Když totiž nejsou data, nelze systém řídit, hledat si lékaře dle potřebných parametrů nebo alokovat finance. A není podle autorů ani možné tlačit na zlepšení.

Za páté chtějí autoři začít sledovat kvalitu péče ve všech částech zdravotnictví. Existují objektivní kritéria, kterými lze kvalitu péče hodnotit a na základě toho dát vodítko jak pacientům, tak manažerům zdravotního systému. Pomoci by to mělo také k finančním úsporám.

Za šesté chce trojice lékařů vytvořit plán strategie financování zdravotnictví až do roku 2030. Cílem je, aby financování zdravotnictví bylo udržitelné a peníze se do něj nemusely dolévat jen na základě politických rozhodnutí.

Osmý bod chce přizpůsobit síť poskytovatelů dnešním potřebám pacientů a zdravotníků. Měla by se určit síť nemocnic, které musí zajišťovat akutní neodkladnou péči v nepřetržitém rozsahu, a ostatní od této zátěže by se podle autorů měli osvobodit. Ať nadále poskytují akutní péči v rozsahu, ve kterém mohou garantovat kvalitu i ekonomickou udržitelnost. A k tomu ať se soustředí na následnou péči, prevenci a péči poskytovanou v komunitě.

Za deváté by hodnocení nákladů a přínosů nových technologií měl být denní chleba. Ne vše, co nabízí technologické a farmaceutické firmy, může být podle autorů v plné míře hrazeno ze zdravotního pojištění. Proto je potřeba dobře vážit, jaké věci financovat, aby systém pomohl maximálnímu množství potřebných pacientů.

Desátý bod má za cíl učinit práceschopnost populace jedním ze základních cílů zdravotního systému. Už dnes je málo práceschopných lidí a situace se bude zhoršovat s postupným stárnutím obyvatelstva. Proto by se podle trojice lékařů měly nastavit úhrady tak, aby ten, kdo se může díky moderním terapiím aspoň částečně vrátit do práce, tuto léčbu také dostal.

Za jedenácté je podel autorů třeba zmodernizovat zdravotní pojištění. Poskytovatelům se musí vyplatit léčit kvalitně a efektivně, pojišťovnám nabízet svým klientům co nejlepší služby za co nejnižší peníze a občanům dbát na vlastní zdraví. Zdravotním pojišťovnám navrhují autoři dát větší odpovědnost a samostatnost, jejich klientům větší možnost výběru zdravotního programu a reálné bonusy za zodpovědný přístup k vlastnímu zdraví. Jsem zodpovědný, budu platit méně. Nejsem zodpovědný, budu platit víc.

Konečně poslední dvanáctý bod se chce zaměřit na sociálně-zdravotní péči. Sociálně-zdravotní péče bude třeba mnohem více a již dnes není jednoduché se k ní dostat. Jen za posledních deset let se přitom v ČR počet obyvatel starších 65 let zvýšil z 1,63 na 2,13 milionu. V příštích třiceti letech se pak toto číslo zvýší na 3,1 milionu, tedy o více než 50 %, a v rámci celé ČR budou senioři tvořit 32 % obyvatel. Podle autorů je tak třeba systematicky měřit kvalitu a efektivitu jednotlivých poskytovatelů a umožnit klientům možnost volby včetně soukromého příspěvku na sociálně-zdravotní služby včetně připojištění.