Bridget není typická zlatokopka. Nechtěla, aby její život závisel na muži, a navíc si už stihla vybudovat vlastní jméno. Totožnost svého bývalého milého prozradit nechce, ale sepsala, jaké bylo randit s nechutně bohatým mužem.

Na první pohled to byla idylka. Létaní soukromým letadlem, život byla jedna dovolená, sluha, osobní kuchař a litry pravého šampaňského. Tak co mohlo být špatně?

„Připadala jsem si jako důchodce na dovolené,“ popisuje Bridget. „Samé nudné snídaně, hraní tenisu s jeho obchodními partnery, plánování večeří a jejich rušení. Jestli jste zlatokopky a je vaším snem, aby o vás bylo postaráno, tak je to asi ideální život. Pokud ale chcete něco samy budovat, nadchnout se pro něco a následovat svoji vášeň, tak vás takový vztah jenom limituje.“

A to nebylo všechno. Protože byl Pan Bohatý zvyklý řídit plno lidí ve svém životě, chtěl si k obrazu svému předělat i svou přítelkyni. Začal jí podle svého vkusu kupovat šaty, kabelky a chtěl, aby ho reprezentovala. Navíc se podle Bridget někdy choval jako hulvát a čekal, že mu to projde. A díky penězům vlastně prošlo.

Navíc se spisovatelka bála, že díky luxusu zakrní. Nemusela nic dělat, o nic se starat. Nemyslela na placení složenek a neměla motivaci na ničem pracovat. Prostě se nechala živit a přestala na sobě pracovat.

„Radši být chudá, ale svobodná,“ uzavírá!