Leoš Stránský. Jméno, které znají všichni velcí režiséři. Přítel velkých celebrit a herců, kteří se s ním na place cítí nejlépe. Žádaný kaskadér a trenér se přitom ještě v minulém století lopotil na jedné z českých univerzit, kde studoval gymnastiku. I ve své pracovní vytíženosti (převážně v zahraničí) jsme Leoše zastihli v Praze a sešli jsme se s ním v jedné pražské kavárně. Zde je jeho příběh.

Pane Stránský, vaše jméno se objevuje v titulcích na konci většiny velkých filmů, a přesto o vás nikdo moc neví. Jak jste se dostal k práci kaskadéra?

Byla to všechno jedna velká náhoda. Studoval jsem gymnastiku na FTVS na Karlově Univerzitě, když k nám na školu přišli hledat nové talenty nějací lidé od divadla, které už dnes ani neexistuje. Přihlásilo se nás pár a vytvořili jsme takový malý kaskadérský tým. Po nějaké době jsme se dostali k natáčení filmu Titanic a od té doby se mi tak nějak dařilo,“ říká s úsměvem.

Po Titanicu jste tedy natáčel Spielbergův film Zachraňte vojína Ryana, je to tak?

Přesně tak. Všiml si nás tam jeden "skaut“ a šli jsme točit. Byla to obrovská zkušenost. Dostal jsem tam také jednu malou roli. Hrál jsem toho německého odstřelovače, který zastřelí Vina Diesela ve francouzské vesničce. Od té doby mě každý navádí, abych všechno dělal jako Spielberg nebo abych jim prozradil jak to, že on má tak super záběry a kameru."

Čím to podle Vás je, že je Spielberg tak jedinečný?

Podívejte se… On všechny své filmy dělá neuvěřitelně precizně. Třeba právě film Zachraňte vojína Ryana připravoval Spielberg 6 let, než padla první klapka. Kdykoli jsem se ho zeptal, jakou má představu o nějakém kaskadérském kousku nebo o scéně, vždy měl přehled. O každé scéně věděl naprosto vše, pamatoval si celý scénář a svou vizi dokázal naprosto dokonale předat. Práce s ním byla úžasná. Hrozně rád bych pod ním chtěl ještě někdy pracovat.“

Vy jste teď, pokud se nemýlím, zaměstnaný ve studiu Warner Bros, je to tak?

Ano, to je pravda. Jsem už několik let primárně zaměstnaný v Anglii. Pořád mě ale někdo oslovuje, jestli bych nechtěl točit do Ameriky. Občas to přijmu, občas ne.“

Je pro vás komfortnější se postavit k filmu, který má za sebou velkého producenta nebo raději vyhledáváte low-costové záležitosti, ve které věříte?

Ve své podstatě je mi to jedno. Spíš mi jde o lidi, se kterými budu pracovat. Už si můžu vybírat, takže se koukám hodně na týmy a herce, které budu muset vést a trénovat.

Jak vás, jako známého kaskadéra, berou například mladší kaskadéři, kteří startují svou kariéru?

„To je zajímavá otázka,“ řekl s úsměvem. „Na place mi říkají "Pan Nespokojený“, protože se vždy z těch mlaďasů snažím dostat maximum. Když oni řeknou, že tenhle záběr je ok a že to stačí, tak po nich chci vždycky lepší výkon, aby to bylo důvěryhodné a dokud tomu nevěřím já sám, tak to prostě není hotové."

V posledních letech přibývá spousta efektů. CGI a zelená plátna jsou téměř za každým filmem. Nepřicházíte o práci?

Dá se říct že ano. Dnes jsou ty technologie tak rozvinuté, že dokáží nahradit obličeje. Možná se dožiju doby, kdy herci zaplatí pouze za propůjčení obličeje do filmu a nebudou muset strávit ani jeden natáčecí den na place. Ale my kaskadéři pořád ještě nějakou práci máme. Třeba teď když jsem teď točil Justice League, tak když režisér potřeboval záběr na vzlétajícího Batmana, tak těch prvních 5 metrů, které letí do vzduchu, jsou pořád moje práce. Musím ho upevnit na lanko a nějak ho tam dostat. Pak už je to práce počítačů.

Jak vypadá váš osobní život? Kvůli natáčení musíte dost cestovat.

Tak děti už jsou velké, ty už nezajímám,“ smál se Stránský. „S manželkou jsme se rozvedli a já teď žiju v Londýně se svým kamarádem a zároveň kolegou, se kterým jsem tenkrát začínal.“

Co máte v plánu dál?

Tak přece jen, už je mi padesát. Na některé kousky si už netroufnu takže do toho cpu ty mladé. Chci ještě nějakou dobu točit a dělat práci, která mě nade vše baví. Tahle branže je spíš pro mladé a ohebné, to už já úplně nejsem,“ zakončil rozhovor s úsměvem.

Leoš Stránský je dodnes nejvyhledávanějším českým kaskadérem, co se týče filmu. Režiséři za ním na place chodí, jen aby ho pozdravili a seznámili se s ním. Večeří s hvězdami, trénuje hvězdy a pořád zůstává nesmírně skromný. Jeho práci obyčejný filmový divák nemůže postřehnout, ale v zahraničí s ním chce pracovat téměř každý.