Otázkou výzkumu tedy bylo, jak se za posledních 25 let změnilo české bydlení, a odpověď není nijak šokující. Průměrný Čech má ve svém obývacím pokoji, kde tráví kolem pěti hodin denně, pohodlnou pohovku ve tvaru písmena L. Právě takové jsou nejčastěji na reklamních a slevových letácích a každý obchod s nábytkem je jimi zaplavený. Na takové sedačce se pohodlně usadí celá rodina, a tak jde o velmi praktické řešení sedací soupravy.

Další nutnou součástí tohoto pokoje je pro průměrného Čecha televize s úhlopříčkou 106 cm, která se dá běžně sehnat za 8,5 tisíc korun, nejedná se tedy o nic nedosažitelného. Televize buď rádoby moderně visí na zdi, či je postavená na stylové skřínce. Nutnou součástí každé domácnosti by měla být i knihovna, ve které právě průměrný Čech nejčastěji nalezne encyklopedie, kuchařky a atlas hub, což je opravdu kvalitní čtení. Taková knihovna obsahuje kolem 100 svazků, což je celkem slušné číslo.

Poslední věc, která bohužel zaplňuje naše obýváky, je naprosto nemoderní prosklená vitrína, kde Češi schovávají nejrůznější krávovinky, jako je např. sloník, pro štěstí, různé figurky kominíčků, podkovy, keramické výrobky svých dětí atd. Tyto lapače prachu jsou kombinací starých a nových dekorací, což značí, že se nejedná o úplně vzhlednou záležitost. Ne nadarmo se Čechům přezdívá sběrači.

Pokud se podíváme na obytný prostor, můžeme říct, že ten se za pětadvacet let zvětšil. Průměrná rodina má dvě děti, které spolu obývají společný pokoj, takže o konflikty není nouze. Samotný design dětského pokoje nejčastěji tvoří starý nábytek z obýváku, protože rodiče si raději moderněji zařídí obývací pokoj, než aby zpříjemnili život svým ratolestem. Podle průzkumu je nejčastějším bydlením průměrné české rodiny třípokojový byt v panelovém domě.

Není to pouze bydlení, které se zvětšilo. S obytným prostorem přišel i nárůst majetku, který takový Čech vlastní. Dokonce nám přibylo milionářů, přestože si všichni neustále stěžujeme na nedostatek financí. Nejde o milionáře, kteří se pyšní tučným bankovním kontem. Jmění mají Češi uloženo v nemovitostech, autech či elektronice, což je od 90. let opravdu velká změna. Pokud zohledníme inflaci, stále můžeme tvrdit, že sumu odpovídající dnešnímu milionu neměla před čtvrt stoletím ani polovina domácností.

Blahobyt můžeme pocítit i v nárůstu majitelů automobilů. Dnes je vlastní dvakrát více lidí než dříve. Automobil má kolem 70 % rodin, což je opravdu velké číslo.

Tak nějak takto vypadá proměna obydlí a životního standardu za pětadvacet let. Průzkum se dále zabýval i otázkou, čeho si Češi nejvíce cení. Zde nebyly odpovědi nijak šokující a myslím, že za to můžeme být rádi.

První příčku obsadila rodina, která je pro průměrného Čecha skutečně nad zlato. Zde od 90. let nenastala žádná změna. Malinkým překvapením bylo, že na druhém místě se umístili přátelé, kteří od 90. let přeskočili práci.

I přes celkem pozitivní výsledky má dvakrát víc obyvatel než v 90. letech pesimistický pohled na život a trpí velkým strachem z budoucnosti. Největším strašákem dnešní generace je zadluženost, která je podpořena hypotékami a dalšími půjčkami. I přes pesimistický pohled 70 % dotazovaných potvrdilo, že se momentálně cítí spokojeně a mají svůj život rádi takový, jaký je.

Závěr je tedy pozitivní. Náš životní standard vzrůstá, rodinu stále uznáváme a i přes občasné depky máme svůj život rádi. Už jen dostat ty šílené vitríny z obýváků a bude to fajn.