Včera byla spousta věcí, co byste dělali raději, než šli do kina. Tak třeba skákat gumu, jít pozorovat kachny nebo si plést svetr s jelenem, zapnout si norskou televizi a deset hodin koukat na hořící polena ve smyčce, protože to je program, který mají za polárním kruhem rádi.

Vydat se totiž na premiéru 50 odstínů šedi, laciného porna pro paničky z předměstí, které si bůhví proč říká knížka, ač nemá jedinou náležitost, podle níž se pozná beletrie (ale vlastně co to plácáme, milovníci toho blogísku otištěného na papíře ani nemohou znát slovo beletrie), znamenalo buď užít si dvě hodiny filmového pekla, anebo si procvičit trénink ve slintání se zavřenou pusou, protože večer moderovala Eva Decastelo, celá vystrojená přesně v duchu lehkého sado-maso.

„No a tady je důvod, proč miluju korzety,“ napsala si večer na Facebook a pleskla si tam fotku, na niž jsme okamžitě zareagovali. Zatímco ona moderovala, my jsme popíjeli víno v baru a psali lehce pod parou Evě do komentářů, že takhle by to teda nešlo a už ji nikdy za trest ani nepozdravíme.

Že se jí věčně koukáme na prsa (to protože je děsně malá, asi jak pampeliška, a my pak vidíme z naší shůry všechno), to už nikoho nebaví, takže se rozhodla šokovat nás pasem, který má asi tak mínus deset centimetrů a hrozí přelomení těla v půli.

A teď si to představte v reálu, protože čočka kamery přidává tak opticky pět kilo, a to Eva nedávno někde hekala, že hrozně přibrala, čímž nás vlastně donutila se jít tehdy zase opít, protože když Decastelo brečí, že má kila nahoře, a pak vypadá takhle, musíte si na to prostě dát panáka, aby to potlačilo vaše sebevražedné sklony.

Decastelo vlastně může za to, že jsou z nás večírkoví alkoholici. Jo, a na tu premiéru jste měli jít jen kvůli ní. Vaše smůla!