Vždycky se říkalo, že nejlepší věci vás napadnou na záchodě. Anebo v opilosti. To druhé bývá horší, protože pak to řeknete všem, napíšete to na Facebook a vysvětlujte nakonec, že jste to ani nemysleli vážně. A že se vám do toho vlastně ani nechce. Ale kdo to vydrží a dostojí svému slovu, ten je chlap.

V tomhle případě tedy jedna nadšená a jedna silně otrávená redaktorka. Přičemž nápad to byl té, která je z něj nyní nešťastná. Tak dlouho jsme v rámci pracovních povinností psaly o veganství, až jsme si řekly, co je vlastně na tom? Jak těžké to může být?

Velmi. Zatímco Markéta Hellingerová se téměř s úderem první minuty Nového roku stala přísnou vegankou (ty silvestrovské jednohubky s uzenou šunkou a lososem, mozzarellu a pomazánky nepočítáme), Báře Koukalové trvalo skoro 14 dní, než najela na veganský režim. A dosud to nezvládá.

Ryba je skoro z vody, a proto je veganská. Vejce v těstovinách není vidět, a proto neexistuje. Med je od včeliček a včely jsou na louce celé štěstím bez sebe, takže není důvod se medu vyhýbat. Markéta v tom vidí nový skvělý životní styl a tofu je nyní její nejlepší kamarád, Bára pochybuje. Je jí srdečně jedno, kde a jak se ve velkém chovají kuřata, za skvělý steak jí není líto vydat peníze. A hlavně podle ní není veganská strava ani zdravá. Člověk je všežravec a živočišné bílkoviny potřebuje k vývinu. Nazdar.

Takže proč do toho jdeme? Není to primárně o dietě. Počítáme, že nějaká kila půjdou dolů, ale je to hlavně o tom, že veganství člověka víceméně vylučuje ze společnosti. Co máme vařit? Kde máme nakupovat? Co máme dělat v restauraci s přáteli? Co budeme, proboha, jíst, abychom nejedly pořád jen mrkev a sóju? Kam si máme zajít na večeři? Naše babičky z malých měst raní mrtvice. Rodiče nechápou, okolí se směje nebo si klepe na čelo. Šéfredaktor Pavel nám chtěl celý projekt sabotovat tím, že se přidá a bude taky vegan. Když zjistil, že zakázáno je vše a povoleno nic, zhroutil se šokem na židli, objednal si bagetu s rostbífem a pak se nám vysmál.

My ale hodláme vydržet. Co nejdéle to půjde. Zatímco Markéta snáší stravovací příkoří v nadnesené pokoře, Bára ve své prchlivé povaze zuří pokaždé, když se nad jejím jídlem varovně vztyčí policejní ruka její kolegyně. Budeme cvičit. Budeme nakupovat a vařit, Markéta bude nadšeně skákat kolem ředkviček, Bára bude brečet zhroucená do klubíčka v pelechu svého psa. Budeme točit videa a dávat sem fotky svých blivajzů veganských začátečníků. Budeme strašně toužit po mase a vejcích a počítat, kolik nás tahle sranda stojí. Ukážeme se vám ošklivé, unavené, otrávené, znechucené, zpocené. Ale taky se budeme dělit o drobné radosti a pokroky. Třeba tím, že náhlá změna stylu si už vybrala jednu zdravější daň – jedna z nás nečekaně omezila kouření. A pití taky. Náš emotivní deníček bude vycházet každé úterý a pátek pod názvem Veganporno Báry a Markéty. Psát nám můžete všechny vaše reakce a co vás napadne na email redakce@extra.cz pod heslem Veganporno.

A těšte se. My se totiž bojíme.