Jihlavské podzemní chodby čítají kolem 25 kilometrů skalních chodeb o celkové rozloze 50 000 m2.

Po Znojmu je tak Jihlava městem s druhým nejrozsáhlejším podpovrchovým labyrintem na našem území, přičemž nejhlubší chodby se nacházejí až 22 metrů pod zemským povrchem.

Většina chodeb se nachází přímo pod jihlavským náměstím a hlavní vchod je umístěn přímo na pozemku kostela sv. Ignáce z Loyoly a bývalé jezuitské koleje.

Variant vzniku tohoto podzemí je hned několik, avšak ta nejpravděpodobnější se přiklání k verzi, že se původně mělo jednat o sklepní prostory vybudované na přelomu 13. a 14. století za účelem skladování hospodářských výrobků.

Během budování sklepů u jednotlivých městských domů docházelo postupně k propojování jednotlivých chodeb, které postupně vytvořily celé podzemní město.

Za druhé světové války zde údajně našli zázemí nacisté, kteří zde provozovali různé okultistické rituály a pokusy. Podivná družina berlínských vědců v doprovodu Tibeťanů prý následně trávila v podzemí celé dny.

Míst v labyrintu, která přitahují pozornost dodnes, je hned několik.

Mezi nejznámější z nich patří takzvaná Svítivka. Jedná se o část klenby, která po zhasnutí září zvláštním nazelenalým světlem. Světlo má údajně na svědomí zvláštní nátěr na zdi, kterým si někdo chtěl poznačit významné místo.

Mnohem zajímavější je tudíž výklenek hned vedle. A právě u něj má docházet podle místních a mnohých svědků k nevysvětlitel­ným jevům.

Záhadolog, publicista a reportér Stanislav Motl zde údajně prožil nejděsivější a nejsilnější zážitek ve svém životě, který ani po letech neumí reálně vysvětlit.

Od té doby je prý ale schopný vidět u druhých lidí auru…

Existuje snad pod Jihlavou brána do jiných světů, jiných dimenzí nebo alespoň k nadpřirozeným schopnostem?

To je otázka, kterou raději nebudeme pokoušet…