Vyhlazení Ležáků před 76 lety přežily jen dvě sestry: Skončily na převýchově ve třetí říši

Poté, co výsadkáři Jozef Gabčík a Jan Kubiš provedli na konci května 1942 atentát na zastupujícího říšského protektora Heydricha, rozpoutal se v protektorátu teror. Po tragickém vyhlazení Lidic potkal podobný osud i vesničku Ležáky. Stalo se tak 24. června poté, co nacisté zjistili, že odtud parašutisté udržovali vysílačkou spojení mezi domácím a zahraničním odbojem.

Ležáky, sestávající pouze z devíti domů, byly obklíčeny již po poledni. Lidé byli vyhnáni ven do blízkého lomu a jejich celá osada byla zapálena. Všichni obyvatelé, kterých bylo celkem sedmačtyřicet, byli převezeni do Pardubic. Dospělí – muži i ženy, dokonce i těhotné, byli bez jakéhokoliv výslechu zastřeleni, ostatní dodatečně zatčení byli také zabiti. Jedenáct dětí putovalo do koncentračního tábora v Chelmnu, kde je čekala plynová komora. Naživu zůstaly jen dvě holčičky – sestry Marie a Jarmila Šťulíkovy. Malé dívenky byly posouzeny v pražské vile v Dykově ulici, zda jsou vhodné pro arizaci, a následně byly poslány na převýchovu do třetí říše.

Jarmila se dostala do adoptivní rodiny zemědělského rady Paetela do obce Puszczykovo. Byla přejmenována na Camillu Paetel. Marie, která již nežije, se dostala do rodiny župního inspektora Kurta Alschera a říkalo se jí Rosemarie.

První měsíce po válce žily dívky dál ve svých nových rodinách, Jarmila dokonce začala chodit do německé školy. Paetelovi se ale sami přihlásili, že mají v rodině adoptivní dítě, u něhož nebyl znám původ. Díky tomu se podařilo Jarmilu identifikovat. To samé, jen později, učinila “maminka“ Marie.

Do rodné vlasti se vrátily ke svým jediným žijícím příbuzným – dědečkovi a strýci. Po návratu se musely potýkat s řadou problémů – čelily nadávkám ze strany dětí a také se musely popasovat se svou rodnou češtinou, kterou zapomněly.

+ Další 4 fotografie

+ Další 4 fotografie

Záhada vyhřezlého oka šéfredaktora eXtra.cz: Karen Mchitarjan promluvil o svém martyriu