17. listopadu si připomeneme už 25. výročí sametové revoluce a svržení totalitního komunistického režimu.

Někdy se přitom ani nestačíme divit, kam se za těch 25 let naše společnost dostala – mnozí se nám snaží namluvit, jak se vlastně máme špatně a že by se měly vrátit jiné pořádky. A ony se vlastně už nenápadně vrací – bývalí komunisté a estébáci vykonávají vysoké posty ve státní správě a za svou minulost se dneska už ani nestydí, bere se div ne jako standardní kvalifikační předpoklad. Mnoho lidí vykřikuje, že za „totáče“ bylo líp – mladí přitom nevědí, o čem mluví, a ti starší někdy příliš rychle zapomněli.

Občas je tedy potřeba těm zapomnětlivým připomenout, jaké to za komunistické totality bylo doopravdy, a netradičním, leč účinným prostředkem může být i divadelní komedie se zpěvy.

Ladislav Smoljak koncem minulého století zrealizoval svůj vedlejší divadelní projekt Studio Láďa a právě pro něj napsal hru Fantom Realistického divadla Zdeňka Nejedlého, kterou bude moci brzy opět ze záhrobí potěšeně sledovat.

V Divadle Járy Cimrmana se v autorské dvojici se Zdeňkem Svěrákem do politických témat prvoplánově nepouštěli, bylo to jakýmsi jejich nepsaným pravidlem. O to více se v tomto směru Smoljak realizoval jako autor pro svůj vlastní soubor. I když humor a poetika představení je „Cimrmanům“ velice blízká, tak jde občas o humor, ze kterého běhá mráz po zádech – především proto, že hra se odehrává v roce 1953, nedlouho po vykonstruovaném procesu s tzv. protistátním sionistickým spikleneckým centrem Rudolfa Slánského a popravě 11 jeho představitelů.

Ve Smoljakově komedii se odehrává příběh z jeviště bývalého Realistického divadla, na němž se chystá a nakonec i provede slavnostní program k jeho přejmenování. Nacvičuje se sovětská budovatelská hra nevalné umělecké úrovně a vystoupení má zpestřit zpěv komunistických revolučních písní. Nácvik programu však narušuje kdosi neznámý, kdo se ve výhrůžných letácích označuje jako Fantom divadla. Součástí jeho diverze jsou fingované dopisy z ministerstev, kterými se daří vpašovat do oficiálních pokrokových písní i něco džezu a rokenrolu. V představení zazní kromě dobových skladeb let padesátých i několik původních písní Ivana Hlase, jež pro tuto hru napsal a které připomenou náladu Šakalích let.

Možná ani sám Ladislav Smoljak, který nás před čtyřmi roky opustil, nedohlédl, jak bude za pár let toto jeho dílo znovu aktuální a potřebné. Myšlenka, že český komunismus je uzavřená minulost, stále více pokulhává a komunisté nám v minulosti jasně ukázali, že jim stačí vyhrát pouze jedny volby a zbytek už si zařídí sami. Řečeno parafrází jedné repliky z hry: „Už zase minulost vystrkuje růžky. Dobře, tak si na ni posvítíme.“ I proto je důležité si Smoljakův odkaz připomenout. Samozřejmě ruku v ruce s jeho autorskými kvalitami a nevšedním smyslem pro humor.

Fantoma Realistického divadla Zdeňka Nejedlého uvádí Hudební a divadelní spolek LASO v první polovině listopadu na jevišti Divadla Na Prádle v Besední ulici 3 v Praze 1 (konkrétně 2., 3., 9., 10., 12. a 13. 11., vždy od 19:30). Více informací na www.spolek-laso.cz nebo na Facebooku spolku.