Jeden životní styl, dva různé problémy. Najely jsme na veganství a svoje problémy, překážky i úspěchy vám přinášíme v našem novém seriálu, jenže se správnou změnou stravovacích návyků přichází i kýžený vedlejší efekt: hubnutí.

Což je v pořádku, ovšem jako první mizí tuk odtam, kde je ho nejvíc, a to je samozřejmě, jak všichni víme, v prsou.

Pro jednu z nás důvod slavit, pro tu druhou velký důvod k obavám. Takže nám nezbylo než si přeměřit svoje vnady a modlit se každá za svoje. Bára aby se jí prsa zmenšila, Markéta aby jí zůstala.

Bára

Jedu ve veganství dva týdny a Markéta tvrdí, že bychom už měly začít hubnout, a nedávno vyjádřila svoje obavy, že shodí hlavně na prsou. Blýsklo se mi v očích, protože tohle je můj sen. Po matce jsem zdědila dar, který rozhodně není požehnáním, a moje těžké šestky mi těžce otravují život. Nejenže mi tam všichni zírají a zapnutou košili jsem na sobě měla naposledy někdy ve dvanácti letech, ale nemůžu si pořádně ani koupit nic na sebe. Co je mi v ramenou akorát, je mi před hruď malé. Buď musím v něčem plavat, nebo se sešněrovat a vypadat jako vykozená Charlotta Štiková. Bolí mě za krkem, na pláži si pod sebou hrabu důlky v písku, na břiše jsem nespala ani nepamatuju. Nenávidím všechny, kdo si nechávají zvětšovat prsa, protože zmenšení je dražší a doporučují ho až po těhotenství.

Já a těhotná? S tímhle? Haha. To i gravidní Godzilla by vedle mě vypadala jako asijská gymnastka. Včera jsem kolem sebe omotala metr a málem jsem při čtení čísla omdlela, nikdy jsem to nechtěla ani vědět, natož někomu ukázat. Ale deníček je holt deníček. Doufám, že to půjde dolů velmi rychle a velmi brzy. A jestli ne, skočím si jako Angelina na výškrab a ten zbytek věnuju Markétě. Ta totiž nechápe, že velká prsa jsou nevýhoda, a ráda by si nechala výstřih. Pcha! Ta bláhovkyně!

Markéta

Nikdy by mě nenapadlo, že se tenhle nápad zhmotní, ale Bára řekla a já udělala :-) Na vegan stravě mám za sebou tři týdny a maso mi zatím chybělo jen jednou, sýry, mléko vůbec. Rozhodně ode mě nečekejte žádné hlášky typu „chudáci zvířátka, jak trpí“, možná se nechám nafotit nahá, až mě osloví PETA, ale to až tak po čtyřiceti kilech, aby bylo jasno. Od doby, co jsem změnila stravu, se cítím mnohem lehčí (sádlo pomalu odpadává), méně unavená (ne teda po ránu, v zimě vstávám jen kvůli tomu, aby pro vás vznikly články!) a celkově si myslím, že jsem poněkud splaskla. Ještě se tak rozcvičit… No, a ta prsa! Jsem přesně ten případ, co se při nabírání kil otuční i tam. A tenhle efekt funguje i obráceně. Takže se nejvíc bojím, že se tvrdou dřinou klidně vysoustružím, ale zároveň si na hrudníku vytvořím krátkou přistávací dráhu s dvěma knoflíky. No co, ve finále si domluvím barter s nějakou klinikou, ta mi udělá silikony a já pak budu nejlepší kamarádka s Mesarošovou. (Poslední věta se nezakládá na pravdě, ale pouze pravděpodobnosti.)

P. S. Je to naše první amatérské video, ale dejte bacha, za pár týdnů budeme aspirovat na Oscara za zvuk a za střih. To vám říkáme.

Tenhle článek vznikl ve spolupráci s veganskou restaurací LoVeg.