Jak probíhal první den ve vazební věznici v Brně, si můžete přečíst – ZDE.

DEN 2.

Ahoj Vazebníčku. Tak jsem sehnal kousek papíru a stálo mě to jenom dvě kuřby ve sprchách. Ne, samozřejmě žertuji. Jenom jednu kuřbu. Dnes jsme měli první vycházku, tak moc jsem se těšil! Konečně poznám pár spoluvězňů, možná vyškemrám i nějaký to cigárko, páč jsem nekouřil už léta Páně, čerstvej vzduch, sluníčko, prostě paráda. Vycházky jsou denně sice jenom na hodinku, ale tak měl bych být vděčný i za to. Takže jsme se s Tatarem nachystali, upravili límečky, nahodili letní sestřih a vyrazili vstříc novým zážitkům. A ty vole, nedělám si prdel, bengo nás zavedl do takový malý venkovní cely, kde jsme byli zase jenom sami dva!

Vůbec to taky není jak v televizi. Takže Tatar není Tatar konečně sám, chodíme tam z rohu do rohu jako Tataři dva, to dementní slunko nás pálí jako prase a takhle tam kysneme celou tu podělaně dlouhou hodinu! Čili vycházka skutečně libová. Zítra tam půjdu sice taky, ale to už budu vědět, co mě čeká, takže nebudu zklamán. Po vrácení do cel jsem dělal to, v čem jsem nejlepší, totiž ležení, a Tatar si něco psal. Psal si něco i včera, třeba si taky vede Vazebníček. Třeba jsem v něm také vyobrazen jako němá groteskní součást jeho smutného vazebního života, která dodává jeho plochým historkám tvar. Kdoví, asi to bude skutečně v pohodě týpek.

Některým lidem sice zabodává do hlav sklo, ale za mě umývá nádobí, i když vůbec nemusí, a dokonce se se mnou podělil o cigaretu, kterou ubalil kdo ví z čeho, když jsem spal. Takže i kdybych vykouřil jeho nadrcenou plíseň z nohou, tak mi to nevadí, bylo to milé gesto.

Úplně se tu nad ním rýsuje svatozář. Až vyjde ven, tak určitě adoptuje čivavu a pochopí smysl Vánoc.

Po zbytek dne se toho příliš nedělo a neočekávám, že se to v následujících týdnech změní, takže jsem jen ležel a čuměl okolo. Objevil jsem zajímavou interakci mezi vězni, co se týče vzkazů na stěnách. Kousek nad hlavou mám vypsaný obsáhlý srdceryvný příběh Češky, která seděla pět let za, cituji: „Dost velké čorky“ a prý už nikdy sedět nechce, že jí to stačilo. Druhej jí do toho vepsal plno ironických poznámek typu „Ty krávo! Fakt? A mamka o tom ví?“ a třetí jim to celý opravil a oběma dal za pět. Pokud je výrok nebo malůvka nějak radikálnější, tak to nejspíš celý zamalují, protože tu mám několik skvrn od barvy. Kolega má stěnu zamalovanou celou, takže tam to musel být solidní hukot. Možná nějaká surrealisticko-satanistická olejomalba s vyzváním, aby si Ježíš vykouřil prdel. Těžko říct.

Jinak docela tu experimentují s jídlem. Nebo nevím, jestli je normální podávat na večeři jablko s rohlíkem. Na druhou stranu připouštím, že v brněnských gastronomických zvyklostech mám trošku mezery, takže možná budou v okolí restaurace, kde si můžete objednat meruňku se žemlí a nevypadat u toho jako retardovaný č*rák.

Pro dnešek bylo těch výblitků už dost. Teď mě čeká jen nekonečná noc plná výčitek, strachu, smutku a honícího Tatara v temném zákoutí cely. Nebo možná dnes ještě ne, ale jednou to přijít musí…

Chcete autorovi něco vzkázat nebo reagovat na jeho text? Napište autorce projektu, jak vás Vazebníček baví/nebaví, na adresu leila.tucek@extra.cz nebo na redakce@extra.cz