Schengen zajišťuje volný pohyb osob bez hraničních kontrol. Šlo o to, že evropské státy si věřily, že zvládnou uhlídat hranice jednoho velkého prostoru, ale uvnitř těchto hranic už se pohyb osob hlídat nebude.

V praxi to znamenalo, že jste v Praze sedli do vlaku, projeli až do Paříže a nikdo vás nekontroloval. Tedy všichni víme, že pokud jste byli nějak „divní“, tak si vás Němci a jejich policie proklepli na prvním odpočívadle za hranicemi, ale pořád se tvrdilo, že Schengen je prostě Schengen a je super.

Jenže nyní je tu obrovská uprchlická vlna. A Evropská unie jako celek nemá jednotné řešení. Středoevropské státy se na problematiku uprchlíků dívají jinak než bohatší Západ.

Proti sobě stojí dvě koncepce. Na jedné straně volný pohyb osob v Schengenu a na straně druhé závazné kvóty pro přerozdělování uprchlíků.

Jde o to, že pokud bude České republice na základě nějaké kvóty přiděleno třeba 5 tisíc lidí, tak nikdo tyto lidi nemůže do dané země přikovat. Na základě kvóty jim bude přiděleno Česko, ale díky Schengenu mohou sednout na vlak a odjet třeba do Berlína.

Zdá se, že kvóty a Schengen nemohou fungovat současně.

Německá kancléřka Angela Merkel hovoří o tom, že Německo přijme každého, kdo potřebuje pomoc. Zároveň jí dochází, že není šťastné, aby uprchlíci uvnitř Schengenu jezdili sem a tam.

Angela Merkel také opatrně naznačuje, že bude nutné zavést na hranicích kontroly. Podobně to vidí Francouzi i Italové. Takže tu máme sice Schengen, ale také kontroly na hranicích. A to už vlastně není Schengen…

Jenže situace se mění hrozně rychle a co evropské politické špičky vymyslely včera, to už nebude zítra platit. Nebo jen pro někoho. Nebo se bude tvrdit, že to platí, jen se to nebude vymáhat.

Jak tedy na základě nějaké kvóty uprchlíka přikovat do Česka a zároveň mu sebrat chuť na základě Schengenu cestovat do Německa?

Je tu možnost represe a možnost motivace. Buď uděláme z uprchlíka občana druhé kategorie, který sice bude občanem EU, ale nebude smět cestovat, jako mohou občané EU. Jak takového člověka na hranicích ale poznáme? Jak odlišíme ty, co cestovat smějí, od těch, kteří nesmějí? Dáme jim na čelo vytetovat nápis: Ten, který nesmí cestovat?

A pak je tu možnost pozitivní motivace. Pokud uprchlík chce do Německa kvůli vysokému životnímu standardu, tak mu ten vysoký životní standard zajistíme také v Česku. Bude pobírat tak vysoké dávky, jako se berou v Německu. Na tyto vysoké dávky ale bude mít právo jen uprchlík. Nikoliv původní občan dané země. A máme tu zase dvě kategorie občanů. Například Syřana, který bere vysoké dávky, protože kdyby bral menší, chtěl by do Německa. A původního občana dané země, který mu tyto dávky závidí.

A teď babo raď. A poraď třeba Angele, protože ta absolutně netuší, co má dělat.