Pokud si myslíte, že budu celý dnešní díl vydřený z dramatu okolo přiznání strašidla, pardon, Ivany, tak se pletete. Začít musíme českým rekordem. Ano, jistě jste si všimli také: Slepice a nejvyšší morální bytost univerza, stará Hejlová v dílu 2583 prošla záběrem ve svetru, což je víc než „herecký koncert“ Cibule a je to vlastně vůbec nejvíc v historii české televize, je to nejvíc v historii Eurovize a vlastně televizního vysílání vůbec.

Maciuchová, a to jste asi nevěděli, má totiž zjevně ve smlouvě krom trilionu za natáčecí den a klauzule o tom, že její postava nesmí říct sprosté slovíčko nebo se křivě podívat na žáka, také odstavec o tom, že jediné, co bude mít na sobě, je sako a nic než sako! Dva a půl tisíce dílů… Plochodráha vstane – sako, vytírá chodbu – sako, učí – sako, čůrá/kaká – sako, sbírá z podlahy Ivanu – sako… A najednou Hejl přišel v totálce z hospody, stará kráva si čte a, baba juk, má svetr!

Bavil jsem se o tom na Nově s kostymérkou Čížek (ježiši, tak jí říkáme Čížek, ale je to ženská, Ema Smetana je taky Smetana a nemá penis) a ta mi říkala, že o tom ví, že snad někdy během třicetileté války byla scéna Hejlová – Pešek, kdy lezla do postele a měla pyžama (ne nebyla nahá, měli postele oddělené stolečkem, jestli si vzpomínáte), ale od té doby nic, že na to taky kouká.

Takže doufám, že jste to neprosrali, protože teď bude zase na sedmdesát let vystaráno.

Hele, k přiznání Ivany, fakt nevím, co říct, píšu to o ní od ledna. Mně připadá mnohem větší katastrofa, že herecký koncert bude pokračovat. Ivana tři měsíce předvádí nervové zhroucení, které vymyslel zfetovaný scénárista, aby byl jako důvod vrátit trosku do bytu s nasraným otloukánkem Hejlem, a Cibulková s Maciuchovou mi během letoška už stihly ukrást asi tak 20 hodin života v donekonečna opakovaných scénách, kdy vrak Drápalová čumí v deliriu na gauči jak sůva z nudlí a Maciuchová o ni účastně pečuje. Jedno bych ale k celému epickému doznání Ivany rád poznamenal, docela mě udivil stoický klid Geka (Zeman by ho hnal), když se mu uliční Džambulka doznávala, ta pohodička, klídeček.

Čuk a Gek, na první pohled příčetní a schopní fízlové (pomíjím první měsíc po mordu, kdy Čuk chodil jak mátoha po baráku a všech se ptal: „Jaký jste měl vztah s Klárou Peškovou?“), za tři měsíce Ivanu neodhalí (i když se jí u výslechu na kriminálce klepou ruce jak Koktovi před Partyškou v tenzi a vyhulí u toho dva kartony amerik), uvrhnou na měsíc do vazby nevinného tátu od batolete, a když se jim po čtvrt roce investigativy od ledna jasná pachatelka konečně sama milosrdně přizná, Gek típne čvaňháka, tak si paninko sbalte a půjdeme… Ty krávo… A co u toho předváděla královna sak? Uchcával jsem (za nadávání manželky, že jsem nechutný) u výstupu jak z Pošty pro tebe, kdy předobraz lihovaru Ivana pronese dramaticky: „Můžu se ještě rozloučit s Mirinkou?“ Z bedny na mě vyteče kýbl kýče a do toho Hejlová (by the way, v saku) pronese: „Ivano, ty jsi tak statečná…“ Ježíši, odveďte je obě dvě do sklepa, Ivana poslední cigáro, Hejlice poslední opravenou písemku a tumáš kulku do palice, alespoň budou mít mladí v bytě klid, než dokončí tu svoji pojebanou vysněnou stavbu!

Ono je ale adeptů na poslední soud víc. Nebudu tu posté dávat před jméno kombajnu, pardon, Miládky padesát invektiv, že je to sádelnatá kráva, to tady tak nějak cítíme všichni, ale může mi někdo vysvětlit, proč ji během scény „Vepřín ukazuje pro inspiraci snoubenci, jaká to byla pěkná veselka v prdelákově“ nevzal Lumča sekáčkem na led do oka a neumlátil ji židlí? Jo, ták? Přeháním… Tak víte co? Ponechme stranou svatbu a podívejme se na následující dialog ze čtvrtka, kdy Nykl vysvětluje – ve scénáristicky geniálním rozhovoru a to myslím vážně – lokomotivě, že potřebuje do starostenské kampaně sociální sítě:

Kombajn Miládka: A co to je „statusy“?

Pantoflák Lumír: Statusy? To je takovej popis událostí, kupříkladu „K večeři byl salát s chlebem.“

Kombajn: Jo, tohle jsou ale krutony.

Pantoflák: Já vím, ale prosím tě, ber to jako příklad, jo…

Kombajn: Hm.

Pantoflák: Nebo například „Nesnáším jablka.“

Kombajn: Prosím tě, vždyť ti vždycky chutnala.

Pantoflák: Já ti říkám, ber to jako příklad!

Kombajn: A to je nějaká pitomost, ne? Proč bys někomu říkal, že nemáš rád jablka?

Pantoflák: Příklad! Já tam místo toho můžu třeba napsat „Nesnáším Číňany“!

Kombajn: Ty ale na to pozor, to bys byl potom rasista a já taky!

Kristova noho, Havel zemřel, Fredie Mercury zemřel, Milada žije, proč? PROČ?

Ne, nebudu nic říkat ke žhavé scéně „Adriana s Eddiem se málem políbí pod rotopedem“. Krom toho, že Eddie je idiot, který si takhle fakt nezapíchá. Mimochodem, všimli jste si, jak Eda prokoukl, když si trochu ostříhal ty vlasy? Objem palice se mu zmenšil na level Artur Štaidl čili už nevypadá jak ředitel včelína a podle mě, kdyby si Adriana dala něco přes oči na noc, mohl být i sex, ale to by jí ten kokůtek musel dát alespoň hubičku, neřku-li, ale nic, nic, jsou tu děti…

Veliká pochvala tvůrcům za epickou scénu s oslavou Márovy taxikářské koncese. Trochu nechápu, proč se poslední dobou musí KAŽDÁ oslavička v Coolně zvrtnout v pohřeb, ale to, jak si ji potahala Márova zrzinka při té jejich šolíchačce u baru, to nemělo chybu. Moniko, ty krávo nebeská, zatímco chodíš už půl roku kolem horké kaše, zrzinka přijde, vyhulí Máru za hřbitovní zdí a hotovo dvacet. Ty než ho sbalíš, tak se ten gamblekretén třikrát zapomene s nějakou jinou, zplodí deset malých závislých na kurzových sázkách a zemře po bitce s exekutorem. Moniku je třeba trápit a trápit za to, že je blbá kryploidní peroxidová pseudoromantička, která má mimořádný talent zvolit vždycky to nejméně diplomatické řešení ze sta a do toho všem okolo dělat dohazovačku a diplomatku, aniž by si byla schopná za šest měsíců vyjasnit s Markem, jestli spolu chodí, nebo ne. Přitom si umím úplně představit, jaká je to kráva i jinak. Zatímco ta pipina neustále hází do postele vlastní rozvádějící se rodiče a ještě radí velké prdeli Solaříkové jak na kluky, tutově je to přesně ten typ, co musíte ukecávat na osmi rande a stejně vám nedá, a když vám dá , tak vrchol porna pro ni bude misionářská poloha se zhasnutou lampičkou.

Líbil se mi nástup drogového dealera Patrika. To je můj člověk a přesný opak špindíry bez erekce a sebevědomí Eddieho: Moderně oblečený švihák ve značkovém včetně brýlí, jde rovnou na věc – namísto přemýšlení o tom, že sáhne Adriance na kotníček, ji rovnou chytne za vlasy a ojede. Má prachy, káru, podniká, je vysoce postavený ve struktuře firmy (drogový kartel, no a co, sype to a neplatí se z toho daně), no prostě doufám, že blbá Adriana brzy prozře, vykope Eddieho, vraždící rodinu a babku s dědou z baráku a začnou spolu konečně žít životem plným sexu a provozováním growshopu v přízemí, držím palce, konečně normální chlap.

Domácí úkoly:

Lumír: Napsat 500×: Projevení pochyb o veselce s Miládkou byla první rozumná věc, kterou jsem v seriálu Ulice udělal.

Autor scénáře: To, že Hrabal vypadl z okna špitálu a nedal to, neznamená, že by se to samé nemohlo stát Ivaně. Hovado, všecko se vyřeší, Jarda bude v klidu, Hejlovky budou mít po starostech, justice si oddechne, Pavel Novotný si oddechne, svět bude zase zalitý růžovým sluncem…

Monika: Skokanů z velké výšky není nikdy dost.

Farská: Platí i pro tebe.

Vláda ČR: Uzákonit euthanasii, mám pocit, že Ivča má zájem.

Miller: Vykašli se na toho idiota Lumíra, neváží si tě, hraje v pracovní době videohry a ojede ti Světluš, zatímco ty budeš vedle v recepci volat do Sovětského svazu.

Miládka: Řekni ještě jednou slovo „svatba“ a najdu si tě. Vím, kde bydlí na Míráku tvoje představitelka Marika Procházková, a jak se sjedu, tak je mi všecko jedno.

Kryploidní dělník z truhlárny: Hele, stejně tam máš tři kila týdně za dvě čurdy, prosím tě, stav se u mě v eXtra, já ti to dám taky a nelez mi do seriálu, nemám tě rád.

Eliáš: Kde jsi? Vrať se! Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí!

Libuška: Kde jsi? Láhev a depka musí zvítězit nad rodinou a štěstím.

Mára: Volal jsem na to číslo, co máš na taxi vizitkách (722043960). Ty vole, je to nedostupné, no ty vole, to jsi taxikář na baterky, zkus si ten mobil zapnout!

Lumírovi voliči: Já bych volil Hložánka, bude prdel!

Lumír podruhé: Já bych nevolil Miládku, tam už prdel je!

Ať žije Ulice!

Uvidíme se za týden.