Předně kvituji, že se jasně ukázalo, že skutečně existuje norma Evropské unie pro dočasná omezení výskytu rodiny Maléřů ze Vsetína, protože přesně jak jsem minule hlásil, že tam týden nebyli, aby se vrátili a škodili, tak se také stalo. Zkusím se jim dnes vyhýbat (fyzikálně vyloučeno), protože nás evidentně čekají zase týdny vsetínského zla.

Než se k němu dostanu, rád bych vysvětlil, proč jsem měl v úterý těžkou autonehodu, která mě, krom psaní tohoto textu, vyřadila na týden z provozu. Měl jsem ji proto, že souběžně s Maléřovými, kteří bohužel neseděli v tom německém airbusu (jak by mohli, šli by jistě ze Španěl do Reichu pěšky), čekal fandy Ulice také týden oslav demence Moniky Farské a Bůh se rozhodl, že u toho nebudu, za což mu děkuji.

Jen tedy nechápu, proč jsem se musel probudit z mrákot a vidět několik sekvencí, které lokálně jasně patřily na (už je to tu zase, Na Vsetíně, Do Vsetína, Boha jeho, čekalo mě peklo, ale tohle v něm jistě nebylo) Vsetín, a ne do civilizované Prahy.

Předně: Dobře, zasnoubila se s největším debilem, jakého kdy české seriály světu daly, Moniko, proč nám tedy dokazuješ, že vaše děti to fakt nebudou mít s intelektem mikrovlnky bez proudu jednoduché. Už jak jsi v pátek zvala tchyni (ano, té, které věnovala TV Nova čtyři díly, aby bylo hned zkraje jasné, že je to kráva jako kráva), nechápal jsem. Tyhle nelogičnosti mě serou ještě víc, že sere Máru matka. Tak ona vás tam otravuje, sere se vám do života, je hnidopišská jako každá podobná tchyně, modlíte se, aby už odtáhla, a jen zavolá, Monička ji hecne, ať tajně přijede na Markovu oslavu, protože, a teď poslouchejte, „Připravíme alespoň Márovi překvapení“ (zase mi všichni pište do diskuzí, že se jmenuje Kryštof Mareček, nebo co, mě je to u prdele, může být rád, že ho počítám mezi lidské bytosti, tak nepoučujte)…

Takže Mára nesnáší svou obtěžující, vlezlou matku, nejraději ji vidí ve zpětném zrcátku svého nešťastného taxíku, Moniku sere tchyně také, a přestože minulý týden nedělala ve svých patnácti obrazech nic jiného, než že se snažila rozveselit svého zachmuřeného kreténa, tak při první příležitosti vyšperkuje Márovy kulatiny tajným příjezdem tchyně, gratuluji!

Následuje scéna, kterou už jsem měl sledovat z nebe coby mrtvola, ale bohužel jsem se na ni musel dívat živý a ke smutku svých hejtrů i s relativně nepoškozeným, a tedy všechny nuance vnímajícím mozkem: „Nečekaně“ dojde k trapasu, kdy matku nečekající oslavenec napochoduje domů našrot i s budoucím tchánem a dojde k nepěkné konfrontaci. A já se ptám: Kdo je tu naprosto největší hovado všech hovad?

a Mára, který má na sobě kostým nahé ženy a v sobě šest promile?

b Tchyně, která nerespektuje, že přijela nečekaně, a synátor-dement se halt na narozky zlil c Monika, která nekomentuje a čumí blbě na Máru

d Olda, který se – jak je jeho celoživotním zvykem, inu záletník – snaží situaci zlehčit?

Cé je samozřejmě správně, i když matku bych zabil taky. Kdo jste na to poctivě v úterý koukali? Viděli jste tu dylinu Moniku, jak držkovala na Máru a styděla se za něj? Ona, která nemůže od toho debila čekat v den jeho pětatřicátin nic jiného, než že se s jejím otcem ožerou jako prasata, mu doma, kde má oslava pokračovat top incestním sexem celé trojice, připraví překvápko v podobě vypruzené matky?

Namísto aby stála nahá v předsíni a vítala panstvo jednohubkami s tím, že matka je doma v Prdelákově, a jako dárek pro Máru jí tam Monika, inspirovaná nedávným děním v redakci eXtra, poslala obálku s antraxem? Dělá si prdel? Proč nepadla na kolena a neodprosila Máru i svého otce za to, jaká je hyperblbka, a neskopla budoucí tchyni ze schodů? Kdepak, ona bude dělat ksichty na Marka!

Pojďme si telegraficky projít její top úlety za poslední rok:

  • šuká s Márou
  • neumí Márovi říct, že ho miluje
  • mezitím málem přijde o podnik, protože miluje gamblera
  • Márův odjezd a příchod nápadníka řeší odkopnutím nápadníka
  • aby zachránila podnik, zadluží se u rodiny i přátel
  • jen to splatí, padne do náruče navrátivšímu se géčku a zaměstná ho
  • začne žít s Markem
  • vyléčení z těžké nemoci si nevysvětlí jako druhou šanci od Boha a dál žije s Markem
  • sotva splatí dluh de facto za debila, se kterým žije, vezme si úvěr, aby si mohl koupit auto
  • plánuje s Markem budoucnost, děti a akceptuje tchyni, která je Mára v bledě modrém, akorát místo hráčské vášně a dluhů má nasráno v hlavě a dvě kozy navíc.

Prostě, chcípni, Moniko Farská, a s tebou celá rodina, vyjma Oldy, který je takový pitomec, že se v té záplavě kreténů ztrácí a tolik mi nevadí. Já tě měl rád, mně si se líbila, ale jdi prostě do prdele. A to jsem teprve u úterka, ty máš fakt kliku, že mě mezi úterkem a středou začala vytáčet Růžena, když už jsme tedy u těch matek.

Než Růženu rozcupuji, musím předeslat, že se opravdu snažím brát ohledy na její scénářem předepsanou demenci, alzheimera i parkinsona dohromady, no prostě hrozný souběh, a pak také nechutné lobbování staré Liškové, která si vytyčila pro sezonu jaro 2015 imr řešit Růženu, a to její osamělostí počínaje a vztahem s Nyklovou konče, což vypadá tak, že neustále uvádí nebohou dementku do rozpaků pozváními do (viditelně nadšené) rodiny, snaží se uměle vytvořit situaci pro usmíření Nyklové s Růženou (nechce ho ani Nyklová, ani Růžena) a prakticky nemá jiné téma, což je legrační, když si vzpomenu na to, jak loni od března do Vánoc nemluvila o ničem jiném než o Emě v návaznosti na Toužimskou a tu partu z Kašperek.

Nevím, co Liškové je, ale je zjevné, že tuto husu opouští syn, manžel ji bere jako nutnou stafáž v bytě a pro Emu představuje hlavně azyl a prostředek boje s Knoblochem, takže se nám začala soustředit na Růženu, což nemůže skončit jinak než střetem, osaměním a hlubokou depresí a já se začínám bát, že si nás tu Nova připravuje na rok trvající depku, související s přechodem a nastupující stejnou diagnózou, jako má Růžena, u které se začínám bát, že se do Liškové snad zamilovala.

K Růženě: Proboha, jednou je dementní, nemohou ji tvůrci tedy uklidit někam do cvokhausu, ať se netrápí? Jistě, milá Novo, je třeba neustále seniorům u beden ukazovat, že po šedesátce život nekončí, teda krom toho, že není pro co žít, neb děti na vás serou, nemáte ani vindru, nikdo o vás nestojí a máte umělý vývod stolice z boku… Proč tu zmatenou stařenu dále ztrapňujete? Nemůže jí ten zhulený jantar, co má tu postavu na starosti, vysvětlit, že když už se rozhodnu ukázat celému světu, že jsem v pořádku, je dobré nevyslovit u toho desetkrát za díl naprostou chujovinu? Že přeháním? Fajn. Zde je seznam lží a naprostých demagogií, které Růžena pronesla jen v epizodě 2792:

„Tak on možná přijede!“ (poté, co jí vypruzený australosyn 10× naznačí, že se v tomto století zřejmě do republiky nechystá)

„Potřebuju si zjistit aktuální ceny letenek do Sydney“ (nechystá se nikam letět, létat se bojí, nezjistí si ani, proč v neděli nevycházejí její oblíbené Haló noviny, a celkově ta věta nemůže být vyslovena postavou Růženy, která slova „aktuální“, „Sydney“ a „letenka“ nemá vůbec ve slovníku, protože neví, co znamenají)

„Na kafe je pro mě pozdě“ (říkáš ty, která spíš hodinu denně a pořád ses hlásila o čtyřiadvacítky)

„Zvykla jsem si na volnější režim, navíc mě lidi pořád někam zvou“ (zvykla sis na hovno a zve tě jen Lišková, jejíž soucit s tebou by se dal v Makru prodávat po paletách)

„Domluvila jsem si kafe s paní Urbanovou“ (krom toho, že ji nesnášíš, si domluvila kafe ona s tebou, přes tvůj prvotní odpor)

„Přijede se za mnou podívat můj Milan“ (ano, ale až to budu natírat příště, to už tu, maminko, nebudete a koukejte mi nechat v dědictví škváru na ty slíbený letenky, ať se můžu přijet podívat, až zhebnete)

„Milan se vo mě prostě zajímá, jsem jeho máma, chce mě vidět“ (jistě, zájem posledních pět let projevuje tak, že ho ve tři ráno našeho času načapáš o polední pauze na netu, sám volal naposledy za komárů, protože potřeboval něco zařídit, jinak nejí, nespí, už aby s tebou zase mluvil, o Cindy se bavit nebudeme)

„Zas tolik času nemám“ (a co máš krom smrti a opruzování syna na práci?)

Prostě, děsí mě, že tandem Lišková – Růžena, jehož součet IQ se těžkopádně blíží čoklovi rodiny Štikových, namísto utracení, které by nikomu nevadilo, čeká v Ulici velká budoucnost plná přechodu Liškové, přechodů, po kterých jde Růžena a jako na potvoru nejede okolo vrah s BMW Půček, a prostě jedné velké deprese, kterou jsme v éře debilů ze Vsetína a úkladů Alice fakt potřebovali. A jsme u Maléřových, které ale vezmu fakt jen šmahem, mám tu asi deset poznámek k Eddiemu a už vás tu držím opět déle, než si má existence lháře, co dělá, že nepozná milenku od manželky, zaslouží.

Proboha, co to mělo být, jak Maléřová v pozadí svého spouštění se s farářem trpěla v té scéně s mobilem? To jsme opravdu nečekali, že se stane něco s esemeskami, když roborovi ze Vsetína třikrát pípla SMS a on byl nesvůj… To je divné, že ten debil následně zcela iracionálně chce vyrazit ausgerechnet do hospody a zapomene doma mobil.

Protože jsem byl doma, hned jsem ženě (ta byla „nadšená“, že mě má po bouračce týden doma a poslouchá u Ulice ty moje kecy) hlásil, že teď bude jistě následovat etuda „Maléřová svádí vnitřní boj, zda se podívat muži do mobilu, nebo jako správná křesťanka jít zpátky ke sporáku péct perníčky“.

Ano, ty, které bude se svou nadšenou dcerou posléze tři dny zdobit, aby následovala scéna, kterou jsem přesně předtím popsal, akorát trvala půl hodiny a na konci Maléřová zjistila, že pipka, co by nikdy v reálu nebalila jejího muže, jejího muže balí, aby posléze šla namísto k Henrymu sokyni rozkopat držku péct perníčky s dcerkou.

Tu má, by the way, určitě s manželem, protože mít ji jen s někým trošku chytřejším (Knobloch po dvacáté rundě, Pepek Vyskoč, vodník z Princezny ze mlejna, Justin Bieber apod.), tak už asi před měsícem prohlédla, že ten hezký a ztopořený ze třídy, co nosí patku na debila, ji chce ojet, a ne s ní študovat zeměpis, ale ona ne, ona bude ještě dva měsíce v režimu „doučujeme se“, a jen přijde o panenství a zjistí, že ho miluje, bude dva měsíce řešit, že už ji nemiluje, božeeeeeeeeee­eeeeeeeeeeeee­eeeee!!!

Do toho tatík zakoukaný v kozách servírky, mamka v podivném poměru dvou bezpohlavních bytostí s farářem, kurva, copak se asi tak stane tomu jejich mladýmu, spustí se s Krytinářem, nebo zmanipulován Alicí zaútočí na Hejlovou, která nejenže přežije, ale ještě ten její vypátrá, že ten malý kokot má dvojče, které na Vsetíně v porodnici radši Maléřové zatajili, protože by toho neštěstí už na ni bylo moc.

Každopádně díky za scénu „Tramtadadá, přišel ten laptop“, počítám, že byla nadlouho poslední radostí v této rodině, což je jen dobře, protože pro co bych jinak žil, nepočítám-li fenomenální sžívání se Eddieho se „super džobem“ makléře, který si prokládá investigací (scéna s pinzetou zapomenutou při zalévání květin v Drbohlavově kanclu pro mě byla jedním z vrcholů dosavadního sledování show) v rámci určení DNA pana šéfa, o kterém stejně jako o tanečním mistrovi už všichni diváci Ulice měsíc vědí, že ani jeden z nich není biologickým otcem Adriany.

Že přijde otec třetí a definitivní, je jasné (škoda že nebude ještě deset falešných, po kterých Eda pátrá), stejně jako přechod Liškové (přijde natuty, nevypnou-li vysílač na Cukráku, jehož signál chytám), rok trvající teror Alice, která zkusí třikrát zabít Liškovou a pak zbytek školy (výborně, Aličko, jen tak dál, neomezuj se) a samozřejmě až bude Růženě nejhůř, přijede nečekaně Milan, a jen ta stará kráva na smrtelné posteli dostane chuť ještě dva dny žít, sebere Míla vkladní knížku a nazdar!

No dobře, přijede dřív poté, co se pokusí nepřijet a peníze na letenku použít pro Cindy, aby nakonec přiletěl i se Cindy, která se snad serve s Růženou v mezipatře nad schody a… No to je fuk. Hlavní je, aby milenky zůstaly milenkami, manželky manželkami a Růžena a Maléřovi zemřeli jakoukoli, ale definitivní smrtí, čímž nemám na mysli, že se budou vracet ve snách jako Igonda a Okamura, které už jsem měl taky za mrtvé, a pořád je mám před sebou.

Ať žije brousek, kterým smrt brousí kosu na Růžu! Ať žije kopilot v depresi, který bude řídit airbus původně do Sydney, do kterého nasedne Růža! Ať žije panenská blána mladé Maléřové! Ať žije panenská blána faráře! Ať žije hryzající svědomí všech voličů Úsvitu Tomia Okamury. Ať žije Ulice!!

Vidíme se za týden, přátelé!