Někdo by měl říct olympiádě, že jsou tu důležitější věci, namátkově třeba Slavia Praha, prsa snowboardistky Samkové a samozřejmě Ulice! Nebo ještě jinak. Kurva, to na Nově nevědí, že to není o tom, že olympiáda je důležitá věc a musí dostat přednost. Sakra, ale tak ta otázka přece nestojí. Primární má být přece zákon ulice, zákon, kterým se musí dramaturgie televize Nova propříště řídit jako nejvyšším poselstvím, totiž NEEXISTUJE NA SVĚTĚ NIC DŮLEŽITĚJŠÍHO NEŽ ULICE!!!! Mě doprdele nezajímá, že zrovna startují sdruženářky na patnáct a půl kilometru překážek s malorážkou a hromadným startem! Je mi jedno že venku je olympiáda, drakiáda nebo heydrichiáda! Do hajzlu, je Ulice, Ulice, Ulice a já chci Miládku v depresi a Peška ve své nekonečné demenci a ne Vichnara!!!!!

Nechat mě kvůli nějakým sdruženářkám čekat na to, až přivedou v klepetech Adrianu na Státní bezpečnost a Lumír rozjede kampaň, jejíž opening party je postavená na skříňové avii Miládce a jeho dementní matce, to bylo od Novy mučení srovnatelné s utrpením pro mě – fanouška maniaka – tak strašným, že Ježíšovo ukřižování proti tomu bylo pro samotného hlavního aktéra koupáním na Petynce.

Ale popořádku. Vezmu to tentokrát postupně, jak šel týden, po scénách, protože jsem si poctivě dělal poznámky, které doslova přepíšu a pak rozvedu, alespoň uvidíte, jak pracuje recenzent profík!

1. Olda píčuje!!! Diví se! Čemu????

Farský, který jednou nebyl nevěrný doopravdy, má pocit, že by za to snad měl být blahořečen, a držkuje u výslechu tak, že by mu ji ten starší gestapák měl rovnou natáhnout, protože se kudla otevírala v kapse i mně, který ví, že je to jenom jako. To ten kokot nechápe, že je hlavní podezřelý? To je vážně divné, že se ho vyptávají, bože. A to jeho „Jestli vy takhle, tak já odcházím“, johoho, já být ty dvě benga, tak ho normálně usvědčím, ač je nevinný, jen za tyhle kecy. Chudák Oldíček, který nevojel, co nevyskočilo na strom, který přivedl svou podváděnou ženu až na psychinu a dvakrát málem rozvrátil rodinu, o nemanželských dětech mluvit nebudeme… Pevně věřím, že jen se ukáže, že je nevinen a Jitka se vrátí, zemřou mu obě dcery, Jitka uteče s nejobludnějším amantem v okolí a jemu diagnostikují syfilis v posledním stadiu a řeknou mu, že má dva dny života, aby věděl, co je to utrpení, blbeček.

2. Pešek výslech, zatlouká…! Min!

Tohle jsem si poznamenal během scény, kvůli které jsem celý víkend nespal. To „min“ znamená asi „minuta“. Proč? Největší blb v kraji a souběžně osudem utýraný senior, kterého stařecká demence fakt nezaskočí, člověk, který už měsíc pátrá tak, že se mu směje moje dvouletá dcerka, trouba, který může být rád, že záchod ještě zvládá sám, prostě tenhle prvok se rozhodne, že před kriminalisty zatají několik faktů. V pátek říkám ženě, že do středy poví i to, co neví, aby vzápětí v pondělí vyklopil Pešek komplet vše během tří minut výslechu, a to dokonce i to s těmi drogami!! Dobrý bože!! To, co se neměl nikdo nikdy dozvědět, diktoval do protokolu, ještě si ani nezul boty! Chtěl bych být členem odbojové partyzánské skupiny, kvůli které Peška vyslýchá gestapo. To bych hned věděl, že dělat si plány, co bude po osvobození, je zcela zbytečná práce…

3. Gajdoš slovensky dvojdíl! Tovar!!!!!

Poznámku rozkódují jen skuteční superznalci Majora Zemana, kteří vědí, že major Gajdoš byl coby mladý komunista a estébák-čekatel pravou rukou Honzy Zemanů a i dílu Loď do Hamburku, kde mě coby fanouška show kdysi zaujal komickým momentem, který se mi jasně vybavil ve scéně, kdy byla poprvé vyslýchána narkokosmopolitka Adriana. Emil Horváth je boží herec, kdo jste ho neviděli hrát Husáka, tratili jste, ale tehdy se mu jeden obraz nepovedl a bylo to fakt legrando. Zeman v tom díle vyslýchá pašeráka a v klídku se ho vyptává na trestnou činnost, čemuž přihlíží Horváth v roli agilního přicmrndávače z východu, který najednou z ničeho nic nastoupil hysterickou fistulí: „Kam stě schovali ten tovar?“ což bylo tak veselé, že já být zlodějem, byť v úzkých, vysměju se mu do očí a poslední, co mě napadne, je vyprávět tomu komediantovi, kde je tovar. No a teď ta samá postava, jen po padesáti letech a za jiného režimu, vyslýchá Adrianu. Horváth mluví v Ulici česky, protože zatímco Slováci znají češtinu z televize (Markíza zaostává a JOJka vysílá povětšinou sračky), Češi už nerozumějí, a ten najednou uprostřed výslechu řekne: „Ak chcetě pokračovat v tomto tóně, tak vás zavreme do cely, kým nedostaněte rozumu.“ Prosím vás, pochopil jste to někdo, kdo jste to zaznamenal? To byl jako nějaký záchvěv lidství nebo se na place odhodlal herec k vlastenecké akci, fakt nevím, ale působilo to dost podivně, i když mě to svou zvráceností pobavilo.

4. Pešek účty!!!! Klíče od garsonky!!

Chvíli jsem musel tuto poznámku zpětně dekódovat, protože mi přišlo divné, že by se Pešek zabýval nějakými účty, když vrchol jeho intelektuálního vypětí je zavázat si tkaničku, ale pak mi docvaklo, že bych měl méně hulit, když jsem přece doma v týdnu lamentoval nad obrazem, ve kterém starý kokot „účtuje“ s Adrianou, která, připomínám, stihla za poslední měsíc vstoupit na dráhu dealerky drog, pokračovat v recidivní zlodějně páchané na nejbližších příbuzných, podvodech a nakonec i emigraci (a nezajímá, že to nevěděla, nemá odjíždět na Kanáry, když jí zrovna neurotická ........ pardon, nemám to tu na prosby Novy moc rozpatlávat, no prostě když jí na schodech mordují afektovanou matku). Pešek tuto epizodu jako obvykle zcela nezvládl. Prosím, soucit se sirotkem ano, ale ten blb se ani nepokusil předstírat, že Adrianka trochu zlobila a měla by se polepšit. Jsem ze soutěžního pokeru zvyklý pracovat s emocemi protivníka a jak má Adriana ochočeného dědu, který, protože je debil, jí jednou (namísto Amálii, která, protože je moc hodná a blbka se zdráhá manipulativních praktik za účelem vlastního obohacení) odkáže činžák aby jej, jen co děda natáhne kramle a Amálku vykope na Ulici, v klidu profetovala s kamarády. Namísto výprasku a tvrdých sankcí zvolí nepoučitelný Pešek svou oblíbenou taktiku (která jej pokaždé spolehlivě přivede do neštěstí) zvanou „Nic se nestalo, ale prosimtě, to nestojí za řeč, co bylo, bylo, pocem, ty moje hočičko“ a naopak vysoce manipulativní Adriana (byť výjimečně v nepředstírané depce) okamžitě na hru přistupuje a jede si to svoje. Skvěle svou tradiční přetvářku a psychohrátky s dědkem korunovala nenápadnou etudkou, ve které předstírá, že jde spát ke kamarádce, aby „doma nepřekážela“, ale v reálu si jen připravuje dědka na zpětné navrácení klíčů a práv od kvartýru, který prozatímně obývá, než pošle ze schodů i jeho (Amálii sbalit následně čemodan a čokla do útulku) a konečně promění činžovní dům v semeniště zločinu, heroinových hrátek a zvrhlých sexuálních orgií.

5. Mirek vysvětlit levou na lidi! Bacha dobrej

Je mi to vůči vám blbé, ale toto jsem si napsal s akcentem na vaši, au, no prostě, není každý divák Ulice tak senzitivní jako já, ježíši, tak to řeknu na rovinu. Prostě bratr plačky Emy Mirek je postava, která je vám prvoplánově servírována tak, abyste tvůrcům zobali z ruky profil postavy, ale na mě si, holenkové kolegové z Novy, nepřijdete. Ano, připouštím, že v tomto týdnu navrátivší se Mirek jednal jako muž a ochranitel vyřízené matky a usoužené seriálové trpitelky Emy. Zachoval se vážně skvěle, ble, ble, no tak stačilo, ale jeho vystupování a projev je třeba vidět v širších konsekvencích a hlavně s pohledem na hodiny. Prostě mě Mirek sere! Já jsem člověk zvyklý z profesionálního pokeru, vedení on-line média a živého televizního vysílání se adekvátně a pokud možno přesně rozhodovat v desetinách vteřin a pod mimořádným tlakem a nesnáším ciráty. S Mirkem se zastavit na kus řeči, to je utrpení. Tenhle sympatický zevlák má šílené zlozvyky zralé na pěst. Všimněte si, než vysloví cokoli, udělá takový ten ksicht, podívá se do země a ukradne mi pět vteřin života. Navíc, vůbec nechápu, proč s ním kdokoli cokoli diskutuje. Není hloupý, místy naopak, ale projevuje se jako housenka bez momentálního pevného plánu a na JAKÝKOLI běžný provozní návrh (Udělejme to takhle! Nedáme špeka? Pojď, rozkopeme někomu držku před družinou) reaguje pokaždé tím svým jó, pohodá, proč nééé, faaaajn, prostě souhlas, i kdyby mu řekli, že jdeme starou Hejlovou hodit do ohně, znásilnit a pak udat na gestapo, že ukrývá židovskou rodinu. S tímhle mě hrozně sejří a je to únavné, ale chápu, že má nějakou roli a bude v příštích měsících jakýmsi katalyzátorem dění u Toužimské, která je cíleně scenáristy vedena tam, kde má logicky skončit, to znamená opuštěná manipulátorem a latentním pedofilem (tak už kurva jdi tu Emu vykoupat, ať se to pohne) a také Emou, která se vrátí k Liškům, a synem, který na ni ale sere dávno, což je super, protože nebude nablízku, až konečně autoři této zmučené figuře dopřejí milosrdné vysvobození z jejího smutného života plného špatných rozhodnutí zejména v oblasti mužů, kde si v duchu stylu Džambulky neomylně pokaždé vybere despotického, násilnického kreténa bez mozku, kterému snese modré z nebe, jen aby ji mohl právem a zcela úměrně jejímu oddání se mlátit a udělat si z ní služku, což je v pořádku. Mimochodem v tom spočívá další finta tvůrců, postava Toužimské totiž reprezentuje obrovskou skupinu divaček seriálu, které se s ní identifikují a Hybnerka (by the way, sama bude brzy bez chlapa, protože ona bude depkařka i v civilu, zatímco Rašilov by tutově ještě rád v posteli trochu akce a dravého, veselého mládí, vzpomeňte si na mě, až bude průser) je přesně jako ony a to mají divačky Ulice, která je celá postavená na akcentování sociálních témat a osobních citových dramat, hodně rády.

Další poznámky jsem nečinil, byť jedna tam ještě patřila, ale nebylo jí třeba, protože epická scéna „Naivní a koučovaný starosta Nykl zahajuje kampaň a kravka mu dělá křoví“ musela utkvět v hlavě každému seriálovému fajnšmekrovi, který má Ulici tak rád jako já. Ač tak činím nerad, musím výjimečně projevit zastání vůči hyperslepici Miládce. Že je to největší husa Středočeského kraje, o tom není pochyb. Blbka všech blbek, která je stejně obézní a vdavek a těhotenství chtivá jako další obrovská skupina divaček seriálu, ale jak se blíží konec jejího opruzování v Lumírově životě (ano, vrátí se ke Světlaně), dělá z ní totální dylinu i samotná Nova, ač je to zcela zbytečná práce. Ženské, které s ní soucítí, stejně nic nezlomí a příčetný zbytek diváctva si o její debilitě dávno udělal obrázek sám. Teď ale kulminuje její esenciální kreténství a ten, co píše její figuru, to začíná dost přehánět. Její představitelka Marika Procházková je v civilu vynikající herečka a kupodivu, jak jsem si dohledal v rozhovorech, i celkem přemýšlivá bytost, a ač si perfektně ztvárněný charakter, který hraje, jinak užívá, teď musí trpět jako zvíře, protože co ta pipina předvádí v neustále omílané etudě na téma „Miládka se srovnává se Světlanou“, to je pomalu na prokurátora. Sám se angažuji v komunální politice a nemám starostenské ambice (dělám bordel v opozici, je to důležité, máme v Řeporyjích momentálně vedení, které potřebuje dostávat znepokojivé otázky), ale mít je a mít vedle sebe takovou směšnou a přiblblou, prvoplánově a pro okolí komicky se chovající parní mlátičku s tikajícími biologickými hodinami, zardousím ji ještě dřív, než se dám na jakoukoli veřejnou činnost, natož abych ji bral na zahájení kampaně, kterou mi zlojed Miller tak svědomitě připravuje.

Á propos Miller, už to mám dnes dlouhý, ale k němu a Seidlovým se ještě musím vrátit, Miller je jednou z největších obětí vašeho nepochopení a mě to trápí. Z pohledu divačky je tato postava naprosté hovado. Pořád někam telefonuje, chová se přehlíživě a vůbec nevidí, jak s ním Světlana není úplně šťastná. Boha jeho, ženský, vy jste hrozný naivky. Kurva, Miller, to je pro mě chlap, který přesně zapadá do dnešní doby, která klade mimořádné nároky na schopnost uspět a prosadit se. Má ostré lokty, jedná natvrdo a efektně a mimochodem, postará se. Zatímco jantar a bavič Ulice Lumír trapně shání kytku k Valentýnu a pokukuje po tláče ve výloze řeznictví, Miller tasí šperk a wellness víkend. Nechápu, co ta kráva Světlana chce (Terezko Bebarová, jsme roky kámoši a máme tě, celá rodina, rádi, jak víš, ale tady jsi v roli a já tě šetřit nebudu, Štáfek s Ulrichovou ode mě v hospodě slýchají to samé) jako! Miller se postará, bude barák, vila, udělá z ní zelenou vdovu, splní jí sny. Nebo ať si je s mastodontem Lumírem, jehož schopnosti, intelekt a bohatství Millerovy laťky nikdy nedosáhnou (o sexu se bavit nebudeme), ale fakt mi vadí, jak ta slípka trpěla s Lumírem kvůli tomu, co teď tak hledá u Millera. A do toho fikaná smečka geniálních tvůrců připraví scénu „Miller je uzemněn kriploidní nánokadeřnicí-depresistkou, kterou trtká jeho (ježíši, ten mi taky leze na nervy) neprůbojný bratr“, a frajerka v ní vyjede na člověka, kterému nesahá po kotníky jen proto, že si vsugeruje, že on uráží její stavovskou čest, zatímco v reálu je to on, kdo vydělává a utrácí statisíce a točí tím ekonomiku státu, zatímco ona jen věčně čumí při přemýšlení o hovnu do zdi kadeřnictví a tváří se, jako kdyby jí uletěly včely.

A telegraficky k Seidlům. Nenávidím, opakuji, nenávidím pasáže seriálu, ve kterých je neuróza nad flaškou neboli Libuška šťastná. Momentálně neustále vrkočí, s inseminátorem Liborem hodně šuká, protože chtějí dítě, a řeší úsměvné tápání svého oraženého pazdráta, který si nezapíchá, dokud se bude při balení chovat jako nadržený svazák, který nikdy nezná balicí trik „těžká nevšímačka“, a naopak nadbíhá jako pejsek netuše, že bude hryzat se zbytkem stáda kúru, zatímco pankerku bude klátit vůdce stáda. Prostě Libuška je šťastná a mě to opět sere, ale já dobře vím, proč to v Ulici dělávají. Jde o běžný dramaturgický postup, kdy je divák připravován na katarzi, v případě Libušky jde pokaždé o nečekaný návrat Eliáše. Proto ty tuny medu při sexování s MUDr.blbem, proto plesové šaty a odmítání flašky, proto neustálý smích a štěstí.

Hovno, hovno, hovno, krávo! Už za chvilku se vrátí Pán Pohromy, moje nejoblíbenější figura televizního světa, hraná navíc geniálním Mišičkou, už za chvíli bude ulicí dunět kování jeho pevných bot, které jako zlověstný posel inferna ponese nekompromisní zvěst o faktu, že skutečným pánem ulice s malým, Ulice s velkým, ale co, ulice, pánem našich životů a všehomíra je Eliáš, naše ze Západního Německa neustále se nekompromisně vracející jistota, že život nejsou jen samé radovánky, že každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán, že Ulice nepřestane být nudná, že ta užvaněná čůza Nyklová prostě musí chcípnout, že nejtemnější stoky pekel stále obývají pravá monstra, která již brzy vnesou do životů hrdinů milovaného seriálu to, co si zaslouží, tedy nezměrné utrpení, které je mi tím, čím mi jako divákovi má být – zábavou, kterou mi nepokazí ani politováníhodný fakt, že prostě Maciuchová zemřít nesmí.

Ať žije Eliáš, ať žije zlo, ať chcípne Miki, který si myslí, že když mám super rodiče, kde bydlet, kámoše, který mě nezradí, nadějné podnikání, konečně je pryč největší kráva celého seriálu i s jejími rovnátky a nudným sexem, tak to je důvod být neustále nasraný a v depresi. Doufám, ty kreténe, že ti Eliáš jen tak mimochodem, až půjde s motorovkou kolem, usekne ruku a zapálí babičku, abys viděl, že existují skutečné důvody pro to být neustále zpruzený. A ono se to stane! Protože spravedlnost není slepá. Protože Eliáš…

Protože Ulice!

Uvidíme se za týden!