O svém komplexu mluvila s kamarádkou. Ta jí poradila, že studu se zbaví tak, že bude s manželem spát co nejčastěji. A tak Brittany uzavřela se svým chotěm zvláštní pakt. Ať se děje cokoliv, budou mít po dobu jednoho roku každý den sex. Tedy nejméně 365 styků, nehledě na náladu, menstruaci, cokoliv. Jedinými výjimkami byla služební cesta a střevní chřipka.

„Nedokázala jsem si představit, že budu před někým nahá nebo ve spodním prádle. Manžel mě viděl akorát s obří peřinou přehozenou kolem těla nebo ve stahovacím prádle,“ říká Brittany. Kila navíc jí srazila sebevědomí na nulu a ona se necítila vůbec sexy.

„Mít sex každý den může vypadat jako extrémní řešení, na druhou stranu to byla jediná možnost, jak se denně vyrovnávat se svým nahým tělem. Jednou prostě bude muset peřina dolů nebo milování přijde během denního světla, ne?“

Na začátku to prý bylo těžké, ale nakonec se začala trojnásobná mamča na sex těšit. A po půl roce sebrala odvahu a konečně se manželovi ukázala nahá. Nakonec už nepotřebovala ani obří peřinu, protože manželé si chtěli sex opepřit. „Skončili jsme na pračce, v garáži nebo ve spíži,“ vzpomíná dnes. Prý je tenhle experiment sblížil psychicky i fyzicky.

„Byli jsme znovu jako zamilovaní puberťáci. Drželi se za ruce, neustále se někde chichotali a líbali. Už jsem přestala hledat ten správný úhel, kde moje tělo vypadá nejlíp, a začala si milování užívat.“

Teď už sexuální maraton nedodržuje. Ale ne kvůli tomu, že by je s manželem hrátky omrzely. Ale kvůli čistě pragmatickým záležitostem. „Moje pánev a stehna už potřebovaly odpočinek jako sůl. Jsme přeci jenom lidé, ne roboti,“ uzavírá.