Rok 2013 je za námi a nezbývá proto než vzpomenout na to nejvtipnější a nejnemožnější, co se letos událo. Na všechno bychom museli potřebovat kilometry písmenek, ale nakonec jsme museli vybrat jen 10 věcí, které musíme ushovat do redakčních análů. Ano, přesně tam.

Trapák roku: Kanye West

A že tedy kandidátů bylo hodně, ale Miley Cyrus a Justin Bieber jsou ještě děti a Leo Beránek šel sedět. Kanye West by naopak měl mít rozum a jako umělec tedy i dělat umění. Co ale letos předvedl, to bylo hodně k pláči. Nejprve vydal strašidelný klip Bound, který zní – jak říká naše kolegyně Nikol Štíbrová – jako když máte na počítači otevřené čtyři přehrávače a všechny hrají přes sebe jinou melodii, pak vyzval Newyorčany k bojkotu Louise Vuittona, a to jen proto, že se s ním ve Francii nechtěl sejít ředitel značky, a nakonec pofňukával na svém koncertě převlečený za diamantové dildo, když ho jedna fanynka vyzvala, ať si sundá tu věc z hlavy. Nechal ji vyvést z publika a pak ještě předvedl tristní zpěv v auto tune. Na koncertě! Kam jdete, abyste slyšeli svého zpěváka naživo. Více snad netřeba dodávat.

Comeback roku: Robin Thicke

Bývalý dlouhovlasý hippík zapadl v roce 2003 po svém jednom hitu When I get you alone někam do propasti zapomnění a jeho jméno se už nevybavilo nikomu. O deset let později začal trhat hudební rekordy song Blurred Lines, který nazpíval jistý fešák jménem Robin Thicke, vysoký, v obleku, v úsměvu vycenil všech 58 zubů a během vystoupení na VMA řádil s divokou Miley Cyrus. Už zase o něm mluví celý svět, jen si na něj musel trochu déle vzpomínat. Robin Thicke není comeback roku, je to rovnou comeback desetiletí!

Objev roku: Ylvis

V létě se zjevil šílený a komický hit What does the fox say a vystřelil do závratných výšin norské komediální duo Ylvis, které tuhle píseň nazpívalo pro svou talkshow a jako parodii na popové písně, kde se klade v prvé řadě důraz na vizuální stránku a chytlavou melodii a teprve až pak na text. Jenže Vegard Ylvisåker a Bård Ylvisåker, dva nesmírně talentovaní bratři z norského Bergenu, jsou doma hvězdami už od roku 2000 a museli čekat třináct let, než si jich svět všimne. A ten začíná objevovat, že jejich liščí hit je v podstatě ničím proti starší tvorbě, kterou mají na svědomí. Okamžitě se do nich a jejich humoru a uměleckého talentu všichni zamilovali. My taky.

Smolař roku: Jana Doleželová

Bývalá Miss a nyní úspěšná lékárnice urvala trumf svého života, miliardáře Karla Janečka, se kterým by rozhodně neměla nejen nouzi o chleba, ale ani o společenské styky. Jenže Janeček jí připravil nemilé překvapení, během nedávného rozhovoru na kameru přiznal, že preferuje mnohoženství, Doleželová by se musela smířit s tím, být jen jednou z mnoha. To na*ere. Lepší vrabec v hrsti než Janeček na střeše, Jano.

Ostuda roku: Slavík vs. Řezník

Kauza, která nám v redakci hnula žlučí. Přizdisráčské rozhodnutí vyřadit z hlasování o hvězdu internetu Martina Pohla alias Řezníka alias autora Martyho frků zavánělo nějakým totalitářským rozhodnutím, cenzurou, bylo pokrytecké, neprofesionální, nedemokratické a vysoce trapně odůvodněné. Vox populi, vox dei, milí provozovatelé Slavíka, pokud neumíte zacházet s hlasem lidu, raději si tu svou anketu zrušte. Celé téhle ostudě ještě naložila advokátka Klára Samková, pověstná honěním slávy, která se rozhodla Řezníka žalovat. S napětím čekáme na soud, ke kterému podle všeho ani nedojde.

Šok roku: Iveta Bartošová

Jak na houpačce. V létě zachránila všem okurkovou sezónu, když ji Macura odvezl pomočenou a zmatenou do Itálie, následovala telenovela, že by i v Latinské Americe scénáristé zaplakali. Nikdo už od ní moc nečekal, dokud se na podzim nedala do kupy, vystřízlivěla a spravila se, aby se nám v prosinci předvedla jako úplně nová žena. Její koncert v uhříněveském kostele byl povedený a co hůř – ona jediná se tam chovala normálně.

Výhružka roku: Dopísek od právničky Kateřiny Kristelové

Jsme na ni zlí a okamžitě bychom toho měli nechat, nebo…! Nebo nic, protože redakce eXtra a maminka mají vždycky pravdu a my vlastně ani nevíme, co jsme provedli. Jen jsme napsali pravdu v tom, že se Kateřina bere až příliš vážně a dělá ze sebe větší a důležitější celebritu, než je.

Podpantoflák roku: Barack Obama na pohřbu Nelsona Mandely

Byla to vůbec taková nedůstojná fraška. Náš Jiří Rusnok tam nechtěl jet a kdo tam jel, ten si dělal selfie jak někde v lunaparku. Kluci z družiny Barack Obama a David Cameron řádili s dánskou premiérkou tak mohutně, až je musela první dáma Michelle rozsadit. Barack je sice nejmocnější muž planety a má pod palcem všechna červená tlačítka, ale pořád je to taky manžel a nebude prostě flirtovat s nikým, natož na pohřbu. Velký Barack sklopil uši, přesedl si jinam a Michelle dal ještě velkou pusu na usmíření. Ponaučení: mocní jste jen tak, jak vám to dovolí vaše žena.

Autor roku: Sdružení Romea, kde mají autorská práva nejspíš na celý vesmír

Když jsme vydali článek o netradiční soutěžící Míše Danielové, která má díky hlasování lidu na Miss Roma neuvěřitelný náskok, zavolal nám do redakce někdo z pořádajícího týmu a ubezpečil nás, že fotky soutěžících jsou v jejich výlučném právu a jedna stojí pět tisíc korun. Po našem dotazu, jak focení provedli a zda objeli celou republiku a všechny soutěžící přímo sami vyfotili, nám nebyl nikdo schopen odpovědět, přičemž fotografie slečen v soutěži pocházely z jejich Facebooku a autorkami byly ony samy. Platební rozkaz na autorská fota, která neexistují, sice nepřišel, zato my jsme velkopansky poskytli jako úbytné na neexistujících právech rovné tři stovky. Aby se tedy neřeklo.

Rozhovor roku: Jiří Rusnok ve sněmovně

Kultovní trhovské handrkování, kdo poletí na pohřeb Nelsona Mandely. Jiří Rusnok a Vladimír Picek ve vášnivé debatě jak z čeledníku, kde nebyla nouze o tur domácí. Rusnok se třepe dodnes, ale spíš tím, jakou si tím trhnul ostudu. Podle nás ale nemá proč. Mravokárstvím netrpíme a je nám jasné, že takto se v soukromí baví každý druhý, jen on měl smůlu, že ho zrovna zachytily mikrofony. A jeho nechuť k dalekému letu na pohřeb sice osobnosti, ale na hony vzdálené našim reáliím, by byla mrzením pro každého. Pouhá oficialita bez jakékoliv osobnější účasti. Jen si to přiznejte!