Poslední dny opět ukázaly, jak spolehlivě funguje fenomén jménem „obyčejný slušný člověk“.

Aby nedošlo k omylu, nemluvím o lidech, kteří se snaží jednat slušně, mluvím o těch, kteří se tímto titulem pyšní, veřejně se takto označují, a to zejména v internetových diskusích. Tohle slovní spojení mě napadlo, kdy v diskusi na Facebooku o smrti známé zpěvačky zaznělo poněkolikáté „Pavel Novotný je vrah Ivety Bartošové“, toto prvoplánové a absolutně pro myslícího člověka nepřijatelné prohlášení si ihned získalo velké množství příznivců, kteří se začali trumfovat v tom, kdo z obyčejných slušných lidí popřeje Novotného rodině horší, krvavější konec, od brzké smrti po smrt otce či znásilnění dítěte. V tu chvíli mi na mysl vytanulo jiné prohlášení, velmi podobné, ale o desítky let starší, vyřčené v naprosto jiné, a přece v něčem obdobné situaci…

Režisér Jan Sviták byl 9. května 1945 zatčen členy revoluční gardy, byl odveden k výslechu a druhý den ráno místo aby byl uvězněn v cele a vyšetřován pro údajnou kolaboraci s Němci, byl vystrčen na ulici, kde ho lynčoval dav a jeho mučení ukončila až dávka ze sovětského samopalu. Ještě předtím měla zaznít údajně od tehdy známé herečky věta „Tohle je vrah Karla Hašlera“. Vina Svitáka se nikdy neprokázala, právě naopak, měl mít ve svém pověstném sešitě popsané své odbojové aktivity, měl spoustě lidem naopak pomoci a kromě toho jeho sešit měl obsahovat i seznam nebezpečných udavačů, co Němcům skutečně donášeli.

V čem vidím paralelu s událostmi posledních dní? Ne, Pavel Novotný není ani odbojář, ani kolaborant, s největší pravděpodobností se žádné výhrůžky jeho blízkým naštěstí nezrealizují, protože nežijeme v revoluční době a nakonec ani Iveta Bartošová rozhodně nebyla Karlem Hašlerem, žijeme v jiné době, kde naštěstí každodenně nemusíme prokazovat hrdinství nebo naopak zbabělost, ale „slušný obyčejný člověk“ zůstává pořád stejný, jen dnes nemá v ruce klacek, ale realizuje se v ťukání do klávesnice a prozatím mu stačí lynč virtuální. Ale nedej bože, aby se společenské poměry někam posunuly, ten klacek na ulici pořád leží a jen čeká na „obyčejného slušného člověka“, který ho znovu pozvedne proti v podstatě komukoli, kdo je vidět, má víc nebo je jakkoli jiný než ti správní a spravedliví.

Stručná charakteristika „obyčejného slušného člověka“

- Není slušný - Tento člověk samozřejmě není slušný, rád píše například výhrůžné anonymy lidem, které osobně vůbec nezná, nejlépe lidem úspěšným a těm, o jejichž světě sní.

- Je povrchní a pokrytecký, ale neví o tom - Informace chápe vždy v prvním plánu, nikdy nad nimi opravdu nepřemýšlí, přejímá rád jednoduchá řešení a hlásá rád hesla svých vůdců.

- Žije falešnými emocemi - „Spravedlivě“ se rozčiluje nebo dojímá nad osudy celebrit, sportovců, pláče u srdcervoucích kýčovitých filmů, ale vlastní babičku dá co nejdříve do domova důchodců a navštěvuje ji vždy jen den po výplatě důchodu.

- Je strašlivě zbabělý - Nikdy osobně nevystoupí se svým názorem, chce vždy být součástí skupiny nebo mluvit anonymně, rád mluví za „národ“,„normální lidi“ apod.

- Je tragicky hloupý a pyšní se průměrností - Je tak hloupý, že bude například otrocky sledovat všechny bulvární pořady a média a pak jim bude spílat nevěda, že on je ten konzument, díky němuž fungují, jenže tento člověk potřebuje právě ty nejpovrchnější informace, jiným prostě neporozumí.

„Obyčejný slušný člověk“ neví, kdo byl Jan Sviták… nejde ho nijak dovzdělat ani změnit, jde jen sledovat, jestli už nemá v ruce klacek, a pokud ano, je potřeba mít klacek větší a nebo sbalený kufr…