válka
Benjamin Netanjahu - izraelský premiér
Benjamin Netanjahu, známý pod přezdívkou Bibi, je izraelský politik, od prosince 2022 předseda vlády Izraele. Tuto funkci zastával také v letech 1996 až 1999 a 2009 až 2021. Je předsedou strany Likud a nejdéle sloužícím premiérem v dějinách země.
Jde také o prvního člověka v této funkci, který se narodil v Izraeli po vyhlášení jeho nezávislosti (1948), konkrétně 21. října 1949 v Tel Avivu.
Kariéra
Narodil se sekulárním židovským rodičům, vyrůstal v Jeruzalémě, v jeho čtrnácti letech se rodina přestěhovala do USA. Střední školu navštěvoval ve Filadelfii.
Do vlasti se vrátil 1967, aby vstoupil do jeho obranných sil a splnil tak vojenskou povinnost. Stal se vedoucím skupiny ve speciální jednotce Sajeret Matkal a zúčastnil se několika misí včetně osvobození rukojmích z letadla na tel avivském Ben-Gurionově letišti, při němž byl zraněn. Z armády odešel po šesti letech služby v hodnosti kapitána, vrátil se do ní v říjnu 1973 po vypuknutí jomkipurské války.
Poté opět odjel do USA a nastoupil ke studiu na Massachusettském technologickém institutu, kde 1975 získal bakalářský titul z architektury a o dva roky později magisterský v obchodnictví. Poté tamtéž + na Harvardu studoval politologii. Po dokončení postgraduálního studia pracoval v letech 1976 až 1982 v soukromém sektoru, nejprve v bostonské poradenské firmě a později v izraelské společnosti Rim Furniture Industries.
Ve vlasti založil Institut Jonatana Netanjahua, který se zaměřuje na boj proti terorismu, o něm napsal i dvě knihy. V letech 1984 až 1988 byl velvyslancem Izraele při OSN. 1993 byl zvolen předsedou Likudu a stal se tak vůdcem opozice. Ve volbách 1996 porazil Šimona Perese (†2016) a stal se prvním izraelským předsedou vlády zvoleným v přímých volbách a nejmladším v historii státu. 1999 utrpěl porážku od strany Ehuda Baraka (1942) Jeden Izrael, proto se rozhodl zcela odejít z politiky.
Později se do ní vrátil a za vlády Ariela Šarona (†2014) působil jako ministr zahraničních věcí i financí. Zahájil reformy izraelské ekonomiky, které vedly k výraznému hospodářskému růstu, ale nakonec odstoupil kvůli neshodám ohledně plánu stažení s Pásma Gazy (2005).
Do čela Likudu se vrátil v prosinci 2005 poté, co Šaron odstoupil a založil novou stranu Kadima. V letech 2006 až 2009 byl vůdcem opozice. Po volbách 2009 vytvořil koaliční vládu s dalšími pravicovými stranami a podruhé složil přísahu jako předseda vlády, volební vítězství obhájil i v letech 2013 a 2015.
Ve třech po sobě jdoucích volbách 2019 až 2020, kdy se nepodařilo sestavit vládu, nastalo v Izraeli období patové situace, která byla vyřešena po uzavření dohody o rotační vládě mezi ním a Binjaminem Gancem (1959). V březnu 2021 se konaly nové volby, v červnu téhož roku byl Netanjahu z premiérského postu odvolán, ale po volbách 2022 jej opět obsadil.
Již od 80. letech 20. století je jeho blízkým přítelem Donald Trump (1946). Během jeho prezidentství (2017 až 2021) USA uznaly Jeruzalém za hlavní město Izraele, svrchovanost této země nad Golanskými výšinami a zprostředkovaly Abrahámovské dohody, sérii normalizačních smluv mezi židovským a různými arabskými státy.
Čelil mezinárodní kritice za svou desetiletí trvající politiku, kdy jako premiér rozšiřoval izraelské osady na okupovaném Západním břehu Jordánu, které jsou dle mezinárodního práva považovány za nelegální.
2020 jej policie po tříletém vyšetřování navrhla obvinit z porušení důvěry, úplatkářství, korupce, zpronevěry, podvodu a maření úředního jednání, kvůli čemuž se vzdal všech svých ministerských funkcí kromě premiérského postu. Měl mj. financovat úpravy svého soukromého jeruzalémského bytu z finančních prostředků úřadu premiéra. Finální obžaloba však nakonec vznesena nebyla.
Osobní život
Narodil se do rodiny Bencijona Netanjahua (původně Mileikowskeho, †2012) jako prostřední ze tří bratrů. Otec byl historik specializující se na dějiny španělských Židů, mladší bratr Ido (1952) je radiolog a spisovatel.
Velmi ovlivněn smrtí nejstaršího bratra Jonatana (1976 padl jako velitel operace Entebbe, při které došlo k osvobození izraelských rukojmí v Ugandě) inicioval uspořádání dvou mezinárodních konferencí o boji proti mezinárodnímu terorismu, které se konaly 1979 v Jeruzalémě a 1984 ve Washingtonu.
S první ženou Miriam Haran (1949), s níž má dceru Nou (1978), se seznámil v Bostonu (manželé 1972 až 1978). Jeho druhou ženou, se kterou se oženil 1981 (rozvod 1984), byla Britka Fleur Cates (1959), která konvertovala k judaismu. Od 1991 je ženatý s psycholožkou Sárou, rozenou Ben-Arci (1958), se kterou má syny Ja'ira (1991) a Avnera (1994).
Články
