Pekl jsem koláč. Předpekl jsem základ, vytáhl z trouby, namazal náplní a vrátil dopéct. Šel jsem něco dělat, za deset minut jsem se vrátil, otevřu troubu… A koláč tam nebyl. Kromě mě nebyl nikdo doma! Pomalu a opatrně jsem troubu zavřel. Pak jsem ji znovu otevřel.

Koláč tam stále nebyl. Opakuju si v duchu všechny známé příznaky schizofrenie. Pak se mi vybavila dětská říkanka: „Čert to vzal, ochutnal a zpátky dal." Pro každý případ odcházím z kuchyně, abych nepřekážel… Vracím se, otevírám troubu. Koláč tam není.

Nevím už proč, šel jsem k zrcadlu… Zdá se, že zevní příznaky žádné nemám…

Vyťukal jsem na Google „z trouby zmizel koláč". Je mi jasné, že to k ničemu nebude. Štípl jsem se do ruky. Reakce normální. Říkám si: „Marťas, jsi dospělý, chytrý muž! Kam se ten koláč mohl propadnout?"

Pomyslel jsem na sousedy. Třeba je zlákala vůně koláče. Na balkon je otevřeno… Vyšel jsem na balkon. Ne. Tam se nikdo nedostane. Jdu zpátky do kuchyně. Jsem úplně mimo. Bůhvíproč se mi vybavila Akta X, mimozemšťani dychtící dostat můj koláč do svého talíře. Začal jsem se hystericky smát.

Vypil jsem sklenici vody. Otevřel jsem myčku, abych tam sklenici postavil. Z myčky se na mě vytřeštěně díval koláč. Dvířka od trouby jsou hned vedle… Asi bych si měl vzít dovolenou…