Fakt, že se děti zabaví na celý den, i kdyby měly na hraní jen tkaničku od bot, je všeobecně známý. A v případě skupin dětí ve školkách, školách a družinách to platí dvojnásob. Hráli jsme podivné hry, do kterých jsme se vzájemně zasvěcovali… Neseděli jsme u počítače, neměli jsme mobily ani tablety a vystačili jsme si jen se svým vrozeným smyslem pro pravidla a touhou po vítězství! Dnes si jen matně vzpomínáme na těchhle 8 her, pro které jsme kdysi dýchali. A moc by nás zajímalo, jak by se pro ně nadchli dnešní prvňáci!

1) „Tři sta z místa… ela hop“

Taky jste si šlapali po nohách? A jako můžete nám někdo vysvětlit, proč nás to tak strašně bavilo?? Tahle bizarní hra spočívala v tom, že jsme ve skupině dali jednu nohu v předkročení špičkami k sobě s ostatními, na výzvu „ela hop“ jsme odskočili, pak si někdo takzvaně „vzal slovo“ a skákal po nohách ostatních. Komu skočil na nohu, vypadl… Ale jinak jsme byli úplně normální!

2) „Hutututu“

Tuhle hru nejspíš někdo přivezl z letního tábora a pak jsme ji vyžadovali i na hodinách tělocviku. Učitelka měla radost, že je od nás klid, a my jsme si kromě obrovské bžundy zvyšovali objem plic. Dvě družstva oddělená čarou vzájemně zneškodňovala svou existenci tím, že jednotlivci vždy vtrhli na území soupeře a opakujíce frázi „hutututututu­tututu“ na jeden nádech chytali „oběti“. Nutno dodat, že tahle hra byla velice kontaktní!

3) „Já hloupá kuchta Buchta“

„Já hloupá kuchta buchta dala jsem do polívky…“ Netřeba komentáře, pravidla se nám stejně vykouřila z hlavy.

4) „Přebírání“

Stačila k tomu šňůrka nebo tkanička a přebírali jsme a přebírali… Nejtěžší byla „voda“. A kdo měl nešikovné prsty, s tím nikdo přebírat nechtěl!

5) Na pikolu

Obyčejná hra na schovku obvykle vytuněná dalšími pravidly. Kdo hledal moc dlouho bez úspěchu a začal se v parku bát, nebo musel domů, vyhlásila se „spálená kaše“ a zase bylo dobře.

6) Dopisová pošta a žebříčky

Po třídě kolovaly nejen dopisy, ale i statistiky, kdo je nejlepší kamarád, kdo je nejhezčí, kdo je nejlepší ve vybice… Pamatujete?

7) Vybika na kapitány

Nejoblíbenější hra našeho dětství! Ti největší sígři nosili v batohu místo knížek míč. Hráli jsme ji před školou, po škole, během oběda… a až do tmy.

8) Vadí, nevadí

Taková flaška pro děti plná otázek a úkolů. Kdo nechtěl odpovědět na choulostivé téma, musel plnit šílený úkol. Jedním z nejhorších bylo například dotknout se jazykem cizího jazyka!