Giorgia vypověděla, že v momentě, kdy spadla lavina, seděla se svým snoubencem v hale hotelu a čekala na záchranáře, kteří je měli evakuovat z krizové oblasti. Těch se však nedočkali. Najednou se začalo všechno rozpadat. Georgia prý omdlela a probudila se do tmy.

„Byla tam černočerná tma, byli jsme odříznutí a neslyšeli žádné zvuky zvenčí. Naše hlasy se odrážely od sněhových stěn a tvořily ozvěnu. Připadala jsem si jako zavřená v krabici,“ vypověděla Georgia. Jediné, co bylo slyšet, byly hlasy ostatních uvězněných. Nějaká maminka prý hledala své druhé dítě. Jiný muž naříkal, protože měl poraněnou ruku. Všechny děti prý byly vzorné a vůbec neplakaly.

„Já jsem si ale nemohla pomoct a plakala jsem,“ popsala Georgia. Oporou nejen jí, ale i ostatním přeživším byl Georgiin přítel, který všechny konstantně ujišťoval, že jsou záchranáři jistě na cestě, a zpíval písničky, aby je uklidnil.

Lidé prý úplně ztratili pojem o čase. Žízeň hasili sněhem a hlad vůbec neměli. V pátek v jedenáct hodin konečně uslyšeli lidi zvenku. „Jsem Georgia a jsem naživu,“ zakřičela a bylo to prý to nejhezčí, co kdy řekla. Galassi je jednou ze šťastných, kteří byli z mrazivého pekla vytaženi. Záchranáři pokračují v pátrání, ale od soboty se prý žádné další zvuky z hotelu neozvaly.