Jeden z nejslavnějších latinskoamerických spisovatelů a vypravěčů bizarních historek, který bývá řazen k vrcholným představitelům takzvaného magického realismu a za své dílo obdržel v roce 1982 Nobelovu cenu za literaturu, zemřel ve věku 87 let ve svém mexickém domě.

Již počátkem dubna byl údajně hospitalizován kvůli infekci plic a močových cest a dehydrataci. Po propuštění do domácího léčení se jeho stav bohužel nezlepšil.

Márquez se narodil 6. března 1927 v kolumbijském městečku Aracataca jako první z jedenácti dětí.

Nejprve šel studovat práva, protože si to přál jeho otec. Studia ale nedokončil a začal se věnovat novinařině. V roce 1947 publikoval v tisku svou první povídku s názvem Třetí rezignace. Začal psát do kolumbijských deníků a s nástupem diktatury se víc a víc přikláněl k socialismu a spřátelil se dokonce s Fidelem Castrem, což mu bylo později mnohokrát vyčítáno.

V 50. letech navštívil několik evropských zemí včetně Československa a Sovětského svazu a napsal o nich reportáže s názvem 90 dní za železnou oponou.

Jeho zásadním dílem byl však až román Sto roků samoty, který vyšel v roce 1967 a vzbudil téměř davové šílenství! Dodnes se tohoto díla prodalo na 30 milionů kusů a bylo přeloženo do 35 světových jazyků!

Zásadní vliv na Márquezovu tvorbu měla prý jeho babička, která mu již od dětství vyprávěla fantastické historky a karibské legendy.

My tomuto velikánovi vzdáváme hold, utřeme si nudli u nosu a vy si běžte do knihkupectví koupit některý z jeho románů, protože opravdu stojí za to!