Půček si nakonec sedm let za zabití mladé studentky neodsedí, neboť odvolací soud spravedlivě ku prospěchu Půčka (24) uznal, že první trestní senát kladl malý důraz na skutkovou podstatu činu.

Měl tím na mysli neposkytnutí první pomoci, kterého se Půček po třídenní oslavě narozenin měl dopustit loni v srpnu poté, co zřejmě opilý a s nějakým tím možným zbytkem drog v krvi smetl svým vozem nad ránem vysokoškolačku z autobusové zastávky na náměstí Kinských v Praze.

„Jeho útěk z místa dopravní nehody po příjezdu zdravotnické služby již nemůže být naplněním skutkové podstaty trestného činu, neboť v této době byla již pomoc zajištěna kvalifikovanými osobami,“ citují LN soudce odvolacího soudu, který následně Půčkovi původní trest snížil na šest let, ze kterých mu asi za dobré chování moc neukrojí, neboť Půčka po loňské mediální masáži pustí ven za dobré chování předčasně zřejmě jen soudce sebevrah.

Trest je tak konečně spravedlivý, pomineme-li klasické úvahy o tom, jaká je cena lidského života. Objektivně však laik věc posoudit nedokáže, neb se nemůže oprostit od předsudků, navíc chtějte po běžném čtenáři bulváru, aby akceptoval, že soud musel hledět na Půčka jako na prvotrestaného, neb na předchozí delikt (poškozování cizí věci), za který dostal před čtyřmi lety podmínku, se vztahovala amnestie prezidenta republiky.

Ve věci není zdaleka hotovo. Původnímu soudu a později policii se hodně nelíbily zjevně křivé výpovědi několika Půčkových kamarádů, kteří dodnes nemají jistotu, zdali nebudou stíháni pro křivou výpověď.

Soud navíc o rok prodloužil dobu, po kterou Půček nesmí řídit, na osm let. Teoreticky mohl být v délce výkonu trestu ještě shovívavější, ale konstatoval, že „nelze přehlédnout naprostý nedostatek sebereflexe obžalovaného“.