Česká žena, to je pojem. Ve světě se o nás ví, že jsme krásné, že jsme schopné a také že nemáme problém dát. To je prostě fakt. Je třeba si ale připustit, že je tu ještě pár věcí, které jsou pro českou ženu typické.

1. Sebehodnocení

Pokud by se vyhlašovala soutěž v tom, který národ má nejméně sebevědomé ženy, pravděpodobně bychom vyhráli. Těžko říct, do jaké míry máme přílišnou skromnost a sebekritičnost v krvi. Pravděpodobně jsme ovlivněné klasickou českou výchovou – „sedávej děvenko v koutě“, „tohle ti stačí“, „mlčeti zlato“, „moc na sebe neupozorňuj“, „buď soudná“, „bacha, ať nám Novákovi nezávidí“, „nevybočuj z davu“. Každopádně jsou české ženy přehnaně sebeshazující a neschopné přijmout kompliment. Řekněte české ženě, že jí to sluší. Pravděpodobně se dočkáte výsměchu nebo negace. Přitom stačí poděkovat a přijmout tu možnost, že jí to opravdu dneska sluší.

2. Role superhrdinky

Kdysi dávno na sociální síti kolovala fotka české ženy, která kojí dvojčátka a u toho škrábe brambory. Všichni tenhle snímek oslavně sdíleli s tím, jak jsou české ženy úžasné. Že se takový obrázek líbí mužům, to je logické. Ale že ženám neblikne červená kontrolka, to je divné. Co je super na tom, že se snažíme mužské části populace ukázat, že zvládneme všechno bez jejich pomoci a bez keců? Proč se ještě v dnešní době ušklíbáme nad ženami, kterým v domácnosti pomáhají uklízečky, chůvy nebo zahradníci? V zahraničí je to běžné. Uštvat se – na tom opravdu není nic kouzelného ani obdivného.

3. Kafe

Holky, pojďme si přiznat, že v přípravě kávy má většina z nás bordel. Nevíme, jak se dělá klasické espresso, a tak si raději kupujeme mašiny na kapsle nebo rozpustné granule. V nejhorším případě si děláme klasického turka a pereme do sebe lógr. Je to škoda.

4. Ženskost

Je strašně pohodlné si nalhávat, že je nejdůležitější ta vnitřní krása, ne náš obal. To, jak vypadáme, má ale obrovský dopad na náš život. Žena, která o sebe pečuje, snadno navazuje kontakty, snadněji sežene práci a chlapi budou taky raději randit s krásnou mrchou než s hodnou, ale ušmudlanou androženou. České ženy o sebe občas zapomínají pečovat.

5. Etiketa

Češky jsou jedny z mála hospodyněk na tomto světě, které požadují od návštěvy, aby se u nich zouvala. Dokonce pak příchozím cpou staré papuče, které měly na nohou desítky lidí před nimi. Takže jim servírují hafo bakterií a plísní. Zkuste cizinci říct, aby se u vás zul. Urazí se.

6. Chlast

Ne pití, ale chlast. České ženy toho dokážou vypít opravdu hodně. A taky se dokáží parádně opít, podobně jako třeba Britky. Co si budeme povídat, na opilou ženu není moc hezký pohled, ale to je českým holkám šuma fuk. I díky alkoholu se o českých ženách ve světě říká, že jsou „lehčího“ charakteru.

7. Nedůvěra vůči novým věcem

České ženy jsou konzervativní. Oblékáme se víceméně všechny dost podobně, vaříme rády zažité a oblíbené recepty. Jsme rády, když s Láďou Hruškou vaří i kolegyně z práce, že v těch pokusech nejsme samy. A kupujeme raději věci, které už vyzkoušely některé z kamarádek. Držíme se zpátky.

8. Vliv dementního okolí

Každá nezadaná a bezdětná česká třicátnice jakoby byla nemocná. Její rodina je nervózní, neustále se pídí po tom, co je špatně, a podsouvá jí potenciální dárce spermatu. V západním světě je dnes běžné, že se do vdavek ženy neženou a děti vesele rodí až kolem čtyřicítky. Češky se natahují na skřipec a jsou podrobeny právu útrpnému. Dokud se nepřiznají, že jsou lesbičky, frigidy nebo totální trosky, okolí je nenechá na pokoji. České ženy se tak často vrhají do nesmyslných vztahů, hlavně aby měly klid.