Smutný osud Rösnera z Dobrodružství kriminalistiky: Zabilo ho rodinné prokletí, prosil o milost

Boris už odmala (vyrůstal v Opavě) projevoval výrazné herecké nadání, měl ale předpoklady i pro to, aby se stal vynikajícím tanečníkem. Tatínkem byl herec a skladatel Mirko Čech, matkou herečka Jarmila Horská, takže se nelze divit tomu, že klučina prakticky celé dětství prožil v blízkosti divadelních prken.

Málo se ví, že měl celý život v oku skleněné střepy ze žárovky po nehodě ve třech letech. Odstranit je nešlo z důvodu nebezpečí oslepnutí. Diváci ale nikdy neměli o ničem ani ponětí.

Po rozvodu rodičů ho vychovávala matka. Ta si ale nepřála, aby šel na konzervatoř, takže se do divadelního prostředí dostal až díky DAMU po absolvování gymnázia. Po škole s hraním začínal v Liberci, pak přešel do Městských divadel pražských, od roku 1987 exceloval v pražském Národním divadle.

Divačky Borise Rösnera zbožňovaly. Sice nebyl žádný klasický katalogový hezoun, modýlek, byl spíš typ jako Joffrey de Peyrac, ale byl extravagantní, extrovertní, miloval velká gesta, měl v sobě oheň a neuvěřitelné množství energie. Na kterou by si ukázal, ta by mu neodolala. Přesto až do své smrti zůstal věrný Alici, s níž má dceru Gabrielu.

Smutná jistota

Herec se celý život připravoval na to, co ho čeká. Rodinné prokletí (pocházel z rodu německých šlechticů) totiž prorokovalo, že nikdo z členů famílie se nedožije 55 let. Otci bylo 49 roků, když odešel, jeho maminku zase trápilo, když jí po roce 1968 režim zakázal hrát. Onemocněla a v 53 letech milovaného syna opustila. On sám pak žil poměrně bouřlivě, protože věřil tomu, že se vysokého věku stejně nedožije.

Muže, kterého diváci kromě Dobrodružství kriminalistiky znají také z filmů o chobotničkách, z Černých baronů, Sanitky, nebo Četnických humoresek (a mnoha dalších titulů) v roce 2005 zastavila v rozletu rakovina plic. Celý život vášnivě kouřil a to si vybralo svou daň.

Přes rok s bestií bojoval; doufal, že rodinnou kletbu navždy porazí. Dokonce se prý obrátil i na víru a měl prosit toho nahoře o to, aby jeho blízcí nedopadli stejně. Jenže na nemoc se přišlo pozdě, v době, kdy už se rozšířila po těle, takže jemu samotnému nebylo pomoci.

Před smrtí skončil na vozíku, protože metastázy se rozšířily i do obratlů, které se zbortily. Umělec v té době trpěl příšernými bolestmi, na které nepomohly ani utišující léky. Podle kolegů z branže, kteří jej chodili v posledním stádiu choroby navštěvovat, pro něj smrt v květnu 2006 v kladenské nemocnici byla vysvobozením.

Od tehdejšího prezidenta Václava Klause dostal o pár měsíců později medaili Za zásluhy in memoriam.

+ Další 2 fotografie

Filip Turek se tvrdě opřel do Fialy: ODS zradila svoje voliče a on je toho absolutní příklad