Že jednou nastane černý den, kdy si amyotrofická laterální skleróza vezme jejich tatínka definitivně, věděly Deniska a Natálka dlouho dopředu.

Pořád sice věřily v zázrak, na straně druhé ale jsou ve věku, kdy už dokážou rozpoznat, že zázraky se dějí jen v pohádkových příbězích.

Jejich matka Šárka se snažila, aby si dokázaly uchovat radost z dětství, i když vedle nich umíral jejich táta. Když svíce Stanislava Grosse zhasla, byly zrovna ve škole. Osud byl pro ně milosrdný.

Dnes už je na nich vidět, že největší bolest pominula. Přišla obrovská úleva, že táta je tam, kde je mu lépe. Že duše opustila jeho nemocí spoutané tělo a snad odešla ke Kristu, kterého Gross před smrtí přijal.

Na galavečeru Kapky naděje všechny tři holky Grossovy ukázaly úsměv. Nebylo to hrané šklebení do objektivů, byl to úsměv plný naděje.

Deniska a Natálka budou dospívat, hledat životní partnery, kteří jim budou jednoho dne oporou, jako byl tatínek.

A životní oporu jistě hledá i paní Šárka. Je to krásná a bohatá žena, tak jí přejme, ať narazí na někoho, kdo ji bude milovat. Někoho, kdo bude toužit po ní samotné, ne po jejích podivně vydělaných penězích.