„Já jsem jeho ruce a on je mým zrakem. Dohromady jsme dobrý tým,“ říká pan Haixia o svém kolegovi.

Oba dva marně hledali práci přes deset let. Kvůli jejich postižení je nikdo nechtěl zaměstnat. Zdálo se, že práce, na kterou by stačili, neexistuje.

Pan Haixa přišel na svět s vrozeným šedým zákalem na levém oku. V roce 2000 kvůli pracovnímu úrazu ztratil zrak úplně.

Jak přišel o ruce pan Wenqi? Když mu byly tři roky, připletl se do děsivé autonehody a pak mu lékaři museli amputovat obě paže.

V roce 2001 se oba muži rozhodli, že boj o lepší život nevzdají a budou společně sázet stromy. Pronajali si kus půdy od samosprávy v čínské provincii Hebei a dali se do práce.

Věří, že stromy, které zasadí, jednou ochrání níže položené vesnice před přívalovými dešti.

V sedm hodin ráno vycházejí ze svého domova a nesou pouze palici a železnou tyč.

Než dojdou k řece, musí se prodírat hustým mlázím. Celou cestu hustým porostem se pan Haixia spoléhá pouze na zrak svého druha.

Odhadují, že už mohli zasadit více než 10 000 stromů. Odměnou jim je zpěv ptáků ve větvích.

„Už se od nás nic nečekalo. Ale jsme hrdí, že zase stojíme na vlastních nohou,“ uzavírá srdceryvné vyprávění pan Wenqi.