Svým způsobem doopravdy obdivuji všechny skromné ženušky, které mají doma budižkničemu s průměrným příjmem. Každý měsíc musí chudinky přemýšlet nad tím, jak z partnerovy almužny poplatit vše potřebné a ještě žít v rámci možností důstojně. Raději píši v rámci možností, protože já na nakupování nekvalitního jídla a kosmetiky v akcích supermarketů nic důstojného nevidím. To už vůbec nezmiňuji oblečení, péči o krásu, cestování a nějaké to kulturní vyžití.

Po letech života vedle chudáka vypadá každá žena jak trosečnice. Zanedbaná, nevzdělaná a hlavně utahaná z neustálého boje o přežití. Z těch slabších se stávají alkoholičky se závislostí na krabicovém vínu. Když doopravdy jen velmi zběžně sečtu moje povinné výdaje, dostanu se na nějakých 60 tisíc měsíčně.

Nutno podotknout, že do toho nepočítám bydlení, zábavu a jídlo, o které se nemusím starat. Z toho logicky vyplývá, že bych nedokázala vydržet s někým, kdo dře v kanclu za ušmudlaných pětadvacet, nedejbože má trpělivost chodit někam od devíti do pěti za ještě méně peněz.

Pracovat někde za podprůměrnou odměnu není jen smutné, ale taky dost hloupé. Navíc v době, kdy se peníze válejí všude kolem. Stačí mít trošku pod čepicí a přemýšlet. Je podle vás lepší chodit dlouhé roky do práce a pak si nechat znásilnit výplatní pásku státem, nebo raději začít podnikat v zajímavém oboru a dělat hezky na sebe? Jasně že se vždy vyplatí to druhé, akorát je to náročnější. Většina chlapů na to nemá koule a mozek.

Nechápu, proč bych si s takovými měla vůbec začínat. A mít společně děti? Tak je hned jasné, že z nich v životě také nic nebude, když nebudou mít vzor v otci. Zkrátka být chlap od rodiny, který není schopen domácnost (případně alespoň milenku) pořádně zabezpečit, tak chodím kanály. Půjčky pochopitelně také nic neřeší.

Jedinou cestou je najít si do vztahu někoho, kdo místo čtení trapných článků o osobním rozvoji doopravdy něco tvoří. Nevěří na štěstí, nespoléhá se na vysokoškolský titul a nečeká, až jeho rodiče zaklepou bačkorama.

Peníze jsou totiž doopravdy všude kolem, pouze stačí začít dělat věci správně. Ani se nemusí jednat o nic originálního, stačí vzít něco, co již funguje. Pak to dělejte lépe, rychleji a spolehlivěji. Naučte se jednat s lidmi. Tím se u nás v ČR zákonitě odlišíte. Vzpomínám si na to, jak snadno vydělávali prachy někteří z mých milenců. Jeden prakticky jen přeprodával v Praze vína, která dotáhl z Moravy. Další pronajímal firmám tiskárny. To není nic, na co potřebujete geniální mozek a miliardovou investici.

Zcela upřímně i těch 100 litrů měsíčně je ukrutně málo a člověk se za ně moc nepobaví. Utratit totiž denně v průměru přes tři tisíce je hračka, na to stačí jedna slušnější večeře. Na druhou stranu je to ale částka, kterou by si měl při troše snahy dokázat vydělat každý pořádný chlap.

Ti ostatní s menším příjmem doufám nyní pochopili, proč na ně jejich milované polovičky při hádkách nad rozpočtem řvou, případně proč žádné polovičky ani nemají. Minimálně já bych o někoho takového nezakopla. Chtít vedle sebe někoho schopného totiž není rozmarné přání zlatokopky, ale jeden ze základních instinktů každé normální ženy.