Jedu kolem stanice metra Strašnická a vidím abnormálně velkou koncentraci ponožek v sandálech. To znamená pouze jediné! Další grupa výletníků se chystá za 2499 Kč na týden do italského Bibione! Kdo by náhodou nevěděl, je to nejzprofanovanější dovolenková destinace hned po chorvatské Pule, kde při troše smůly potkáte na promenádě Jirku Mádla.

Účastníci zájezdu nasedají společně s hromadou řízků do přesluhující karosy s nefunkční klimatizací, mávají babičkám a vydávají se na přibližně dvanáctihodinovou cestu do ráje, kde je uvítají nápisy „ČEŠI NE KRÁST“.

I když se půlka z nich tváří jako světoběžníci, stejně se těší pouze na to, až nechají vyčůrat děti na první benzince v Rakousku. V Bibi (jak zkušenější Bibione přezdívají) jsem se zastavila naposledy před pěti lety v rámci jednoho většího road tripu s přáteli, ale pochybuji, že se zde něco do letošních prázdnin změnilo.

Tohle turisty přeplněné letovisko by Itálii zhnusilo i Simoně Stašové. Na pláži zadek na zadku, moře špinavé, jedna hlavní třída plná obchůdků s bižuterií a všude kolem hromady nadržených Italů s chutí vyměnit italské tiramisu za českou bábovku.

Pokud vyrážíte do Bibione s náctiletou a dostatečně tupou dcerou, máte to spočítané. V lepším případě utratí někde na diskotéce 50 éček za naškrábanou omítku v pytlíčku, v tom horším jí italský hřebec jménem Giovanni naštěká do boudy. Mladé holky jsou u Jadranu zkrátka žhavé zboží.

Ale pozor! Za láskou do Bibione jezdí i Češky, kterým bylo sedmnáct ještě v době, kdy frčely jednorázové foťáky. Není se čemu divit, nabrknout si cizince zvládne i úplná ošklivka, která se umí nasoukat do minisukně.

Italský namlouvací rituál má vždy stejný scénář. Do pěti sekund se dozvíte, že jste překrásná. Do pěti minut, že vás miluje. Do pěti hodin sedíte na jeho skútru a míříte směr pláž, kde vás chce při západu slunce prošťouchnout.

Toužíte-li jako opuštěná žena po letní lásce a chlamydiích, berte takový románek všemi deseti. Já se s italskými prostopášníky sice také seznamuji, ale jen kvůli tomu, že znají ty nejlepší restaurace a cukrárny ve městě. Hrozí mi tak maximálně nějaká ta pusa na tvář a riziko, že po návratu domů budu vážit o kilo víc. Italská kuchyně není pro dietářky.

Mám v okolí hned několik kamarádek, které to s Italem táhly i dva roky, ale co jsem slyšela, tak není o co stát. Mezi nejlepší milovníky nepatří, třebaže slůvkem amore nešetří. Ani v dalších ohledech to není výhra. Typický špagetožrout poslouchá maminku a po návratu domů z pláže si sedne s pivem v ruce před televizi, kde mu dávají milovaný fotbal. Ruku na srdce, takového nápadníka najdete s přehledem i u nás. Tak proč jezdit do Bibione?

Extra.cz najdete také na Twitteru.