Je to příběh skoro jako ze slavného filmu Pearl Harbor. Muzeum v americkém New Orleansu pořádá v současné době výstavu věnovanou druhé světové válce a mezi cennými artefakty jsou i osobní vzpomínky vojáků zabitých na tichomořském ostrově Peleliu v roce 1944.

Tam narukoval i dvaadvacetiletý kulometčík Thomas Jones, který doma zanechal svou čekající první lásku ze střední školy. Laura Mae Davis byla roztleskávačkou a Thomas hrál basketbal za školní družstvo. Láska to byla veliká, ale najednou dostal Tommy povolávací rozkaz a mladá Laura mu věnovala svou fotografii, aby na ni vzpomínal. Na zadní straně bylo napsáno „S láskou“.

Jenže Tommyho cesta na tichomořský ostrov byla také jeho poslední a Laura se rok poté, v roce 1945, provdala za muže z armádních leteckých sborů. A byl to Tommyho dobrý přítel.

Než kulometčík Jones zemřel, vedl si deník, kde vzpomínal na svou milovanou Lauru. Po zásahu japonským sniperem pak měl poslední přání, a to aby deník vrátili zpět Lauře, dívce, kterou miloval.

Deník se ale na dlouhá léta ztratil, až se dostal do rukou jistému muži jménem Robert Hunt, který je synovcem zabitého vojáka Thomase Jonese. Ten všechny jeho památky věnoval neworleanskému muzeu a to je pak zařadilo do své výstavy, kterou nedávno navštívila i devadesátiletá Laura Mae Davis, po svatbě Burlingname.

Devadesátiletá dáma během prohlídky narazila na svoji fotku, kterou Tommymu věnovala, a posléze i na jeho deník, kde se vypisoval z lásky ke své dívce. Poslední záznam z deníku je z 1. prosince 1943, kdy se dvaadvacetiletý Tommy plaví na lodi USS Maui na ostrov Peleliu. Na lodi vyhrál ve hře v kostky dvě stě dolarů a do deníku si zapsal, že ona a Laura budou mít spolu krásné Vánoce. Na svátky se ale domů nedostal a po Novém roce 1944 zemřel kulkou odstřelovače.

Kurátorka výstavy vzpomíná na zážitek z muzea takto: „Za sedmnáct let se mi nikdy nestalo, že by se někdo poznal ve vystavovaném artefaktu. Samozřejmě jsme povolili paní Lauře Burlingname podívat se na deníky její první lásky, musela použít speciální rukavice, aby kůží nepoškodila papír napuštěný speciálními oleji. Stránky z Tommyho deníku jsme naskenovali a poslali rodině Burlingnamů na památku.“

Hozená rukavice pro všechny filmaře. Až tenhle příběh někdo natočí, určitě budeme brečet.