Byly to dva zápasy, kde si mohlo Česko trochu spravit pověst a aspoň urvat nějaké body ve skupině, ale nakonec se zase hrály severské hymny, konkrétně dánské a švédské.

I když se velmi dlouho a velmi divoce spekulovalo o tom, že v každém zápase neměl platit minimálně jeden gól. Národní tým proto podal stížnost na komisi rozhodčích a ta uznala, že oba zápasy byly pískány špatně a dva góly neměly vůbec platit.

V zápase s Dánskem například rozhodčí uznali jejich střelu, i když v brankovišti byl útočící hráč. Stížnost ke komisi se také týkala trestu pro našeho útočníka Jana Kováře, který dostal v zápase s Kanadou trest pět minut + do konce utkání za sekání, kdy nešťastnou náhodou u hrazení nabral hokejkou kanadskou primadonu, která se tam zhroutila s vyraženým zubem, zatímco takový ruský medvědobijec Alexandr Radulov by si nějakého vyraženého zubu ani nevšiml, on totiž většinou nenosí ani celé horní patro.

Na postupy rozhodčích v Bělorusku si stěžovala většina hráčů reprezentace, ale asi nepůjde jen o nějaké marné fňukání, neboť všechny výtky byly prošetřeny a vyhodnoceny jako oprávněné, dokonce se omluvili za trest pro Kováře a uznali, že oba sporné góly v zápasech s Dánskem a Švédskem prostě platit neměly.