Počít dítě přirozenou cestou je pro stále větší množství párů problém. To, že se životnost a mrštnost spermií s věkem i počtem vykouřených cigaret a vypitých panáků rapidně snižují, není nic objevného. Naštěstí tu máme takové vymoženosti, jako jsou spermobanky, které jsou schopné uchovat spermie v použitelném stavu až po dobu 300 let. Toho se dá využít nejen pro uchování vlastního genetického materiálu dotyčných reprodukce schopných samců, ale také zajistit oplodnění osamělým ženám.

V našem světě není nic zadarmo, a tak i s kvalitním „materiálem“ se dá udělat kvalitní „byznys“. Za jeden odběr si dárce může přijít až na 1500 korun. A uznejte sami, že si hned tak nevzpomenete na příjemnější formu přivýdělku.

Důležitý je ovšem i fakt, že darování spermatu je ze začátku během na dlouhou trať. Nemyslíme tím samotný akt odběru, ale spíš požadavky, které potenciální dárce musí splňovat. Podle zákona musí mít dárce 18 – 35 let a musí se prokázat minimálně maturitním vysvědčením. Dále musí mít negativní výsledky vyšetření krve a moči a dobrou kvalitu spermií zjištěnou spermiogramem, přičemž všechna vyšetření jsou samozřejmě anonymní. Pokud dárce splní požadovaná kritéria, zvolí si, kterou spermobanku obdaruje. Tam se dozví konečný verdikt, zda o jeho „materiál“ stojí nebo ne.

Před odběrem si musí dát pánové třídenní sexuální půst a zříci se také alkoholu a cigaret. Po samotném úkonu bude jejich „vzorek“ smíchán s ochranným roztokem a v páře dusíku hluboce zmrazen.

Odběratelky si svého „pana Božského“ ze zkumavky vyberou na základě dotazníku, čímž se kruh uzavře. A v momentě, kdy jeden dárce zplodí deset dětí, končí jeho „mise“.