Zdravím Vás všechny!

Vánoce jsou už za námi, a proto jsem si tak říkala, že bych si mohla udělat takovou menší rekapitulaci a zavzpomínat na to, jaké vlastně letos byly.

Mnoho z Vás mi psalo s dotazy na zdraví mého muže Josefa. V jednu chvíli to s ním vypadalo opravdu bledě, a proto jsem v jeden moment ztratila veškerou chuť i sílu slavit narození Ježíše Krista. Jsem věřící člověk, a proto tyto svátky neberu jen přes dárky, ale hlavně od mala si chci uspořádat své myšlenky a užít si ten klid a mír všude kolem.

Bohužel, letos se před svátky stalo, že se mému muži udělalo zle, a to tak, že po pár hodinách zimnicí a horeček musel být mnou převezen do nemocnice na Bulovce. Mysleli jsme si všichni, že půjde jen o nějakou banalitu, ta se však zvrhla do těžké infekce, která by mohla po pár hodinách způsobit i otravu krve… Naštěstí Josef narazil na dobrý tým lékařů, který se o něj postaral a udělal maximum pro jeho uzdravení…

Jak se blížil Štědrý den, byla jsem na tom psychicky hůř a hůř, skoro jsem nejedla a ani nespala. Ono ani nejde skoro usnout, když je Váš muž operován v jednom týdnu šestkrát… Moji rodiče mi nabídli, abych Vánoce prožila i s Quentinkem u nich doma. S radostí jsem přijela a hned potom organizovala přípravy. Pekla jsem, dělala salát, cukroví, zkrátka vše, co bylo potřeba.

V průběhu příprav jsem zjistila, že sice dokážu například upéct dort Sacher, ale usmažit obyčejné řízky je úkol pro mě složitější (u nás se toho vždy ujme Pepík). Nakonec jsem spálila jen jeden a druhý chvíli vypadal, že je upečený na způsob steaku rare. Pomoc! Pak jsem v zoufalství volala Pepovi s dotazem jak na to, on mi následně se smíchem vysvětlil, že se hlavně nesmaží na prudko!

Kolem čtvrté odpoledne jsme už s Quentinem byli u něj v nemocnici… Pohublý, ale s vřelým úsměvem nás přivítal. A já jsem měla radost, že už má muž mého života alespoň tu prachobyčejnou chuť k jídlu. Potom přišel Quentin a začal svého tatínka hladit po vlasech, je neuvěřitelné, že i tak malé děti dokáží pochopit situaci a cítit empatii.

Jako dárek od nás symbolicky Pepík dostal rámeček s naší společnou fotkou z Cannes. Myslím si, že ho to dojalo, ale jako správný drsňák se udržel a jen se pousmál a dal nám velkou pusu. Se slovy, že je šťastný, že nás má…

Není důležité, že se na svátky nedostal domů, hlavní je, že se vůbec dostane domů! A to ve zdraví! Moc děkuji všem doktorům a sestřičkám, kteří se o mého muže postarali! Vy jste nám dali ten největší dar!

Tak už neřešte pořád ty dárky a slevy v obchoďácích a otevřete oči. Je to sice fráze, ale zdraví člověka je nejvíc!

Krásný den,

Ornella