Pepův boj

V pondělí 4. 1. 2015 se můj manžel Pepa konečně dostavil na tu věčně zmiňovanou operaci kyčelního kloubu. Víte, musela jsem ho v podstatě už donutit, aby šel. Lákala jsem ho i na jarní zážitky, jak konečně budeme moct naplno prožívat výlety, chodit na procházky, „zneuctít“ golfové hřiště, vyjít na Blaník a tak dále… Také nesmím zapomenout na to týrání mé osoby ze strany médií. Věčná otázka… „A kde je Pepa? On tě na akci nedoprovodil… blablabla?“ A já na to více než dva roky v kuse… „on nemůže, chystá se na tu operaci…“ Ale jasně, tohle je to nejmenší zlo. Nejhorší byl ten pohled na člověka, kterého milujete a vidíte ho v bolestech, jak pajdá a nemůže udělat o krok víc. Tak a konečně to má za sebou. Dokonce byl tak statečný, že si nechal aplikovat epidural… s tím, že nebude mít celkovou anestezii. Jo, to já byla větší posera! Když mi tenkrát oznámili páni doktoři, že Quentin má špatnou polohu v děloze a že musím jít na císařský řez… až tak jako manžel jsem statečná nebyla.

Ale vůbec co je úplně to nejhorší pro mě, je ta SAMOTA. Jistě, mám u sebe Quentínka, ale ten zatím plynulé souvětí dohromady nedá a sama jsem už vyčerpaná jen z toho, že se na něj snažím mluvit jako kafemlejnek, aby si nehrál v tichu. Nebo další příklad – mám absolutní pocit prázdnoty, když si jdu lehnout, vedle mě nikdo neleží, bojím se šíleně tmy a začala jsem znovu nosit pyžamo. Hlavně tohle neberte jako výzvu k tomu, že někoho hledám do postele… hahaha… Abych to ukončila, čekají mě více než tři týdny samoty, ve kterých se budu cítit minimálně jako Cruise ve filmu Poslední samuraj… a proč zrovna jako v tomhle filmu?! No, zdálo se vám snad, že si s těma „rákosníkama“ nejdřív uměl slušně popovídat?

Agáta a její pupek

Agátu znám osobně, a tak možná předem tuším, že jestli si tohle přečte, tak ji to v Thajsku namíchne, ale co, správná česká povaha musí narušit pianko náladu na dovolený… hahaha. No zkrátka jsem zaslechla, že Agáta plánuje další přírůstek do rodiny. Respektive si asi jako správný maniak na dokonalou postavu uvědomila, že co se ženské tělo blíží ke čtyřicítce, tak jde to hubnutí po porodu hůř. Její matka se nebere v tomto případě v potaz, protože je hříčka přírody už jen tím, jak bezvadně vypadá po takovém počtu porodů. Takže Agátě přejeme příjemnou výrobu a i to, aby se zase jednou taky najedla, protože z jednoho jablka denně to mimčo fakt nevyžije…

Bony? Bony? Perkausová?

Jo, je to tady, opět velezajímavá story kolem zajímavostně udupané Evy Perkausové. Proč říkám udupané? Znáte to, manžel v nemocnici, dítě spí, bojíte se tmy, a tak si chcete v televizi pustit něco tak neutrálně nezajímavého, co vás uklidní, tak tedy Top Star. Naposledy jsem se pravidelně koukala před mým těhotenstvím, pak chvíli i v prvních měsících… pak jsem si ho zakázala, abych se nenervovala… dále začal být pro mě jistou osobou neviditelným a následně s paní Kubelkovou (38) to bylo jednoho večera poprvé a naposled. Tak jsem si tak říkala, že se kouknu na ten nový „šmrnc“. Ale ve chvíli, kdy jsem viděla Evu narvanou v malém černém topu, co jí dusil doslova celý hrudník, jen proto, aby nevypadala lascivně. Musela jsem se smát… tohle že z ní udělali. Já myslela, že měla zaujmout spíš těma prsama než pokusem o vážnost jako v Nedělní partii. Ale to je teď šumák, to nás nemusí zajímat. Jde o to, že jsem četla rozhovor s jejím tátou, podle kterého… a jeho party… byl údajně natočený film Bony a klid… pak jednou jeden člověk řekl, že se probudil a měl ruku v nočníku. Já nevím no… ale aspoň tu roličku v Bony a klid 2 mu dát mohli, když máme tu finanční krizi…