26% Miss:

Je „krásná“ asi tak jako Maláčová/Bakala, která zasedala v porotě, a proto je to o to více podezřelé… Navíc katastrofálních 26 % veřejnosti je spokojeno s volbou nové Miss 2015. Třešničkou na dortu ovšem bylo tykání Libora Boučka (s Maláčovou) a následný projev samotné Maláčové o Havlovi (a jeho odkazu) a jejím přínosu CELÉ společnosti. Je pravdou, že velký aplaus její duchaplný projev nesklidil… P. S.: Za Miss bych si vybrala tu samou jako tuhle večer Leoš.

Třetí podprsenka: Koho sakra zajímá 3. operace umělých prsou Vlaďky Erbové. Z mé strany jde o velice antiproduktivní reklamu kliniky a absolutně nechápu, proč jí ty balony někdo dal znovu zadarmo?! Popis její nesouměrné podprsenky a následný (skoro) ukázkový popis otoku mě znechutil natolik, že jsem mléko nedávala ani v TV reklamách na mlékárny.

Smutné lacláčky Mesarošové: Už docela dlouho mě nic tak nerozesmutnilo jako pohled na v klubu polonahou třicátnici, která toho má za sebou už hodně a žije v domněnce, že takhle najde super solidního-zajištěného-mocného manžela a tatínka svých potenciálních dětí zároveň. Lacláčky sice napovídají, ale správná cesta k velmi přesně hledanému štěstí to VÁŽNĚ není.

Petřina nerozhodná dírka: Leoš Mareš se v jednom rozhovoru svěřil s tím, že prý Petra má v USA dalšího milionového šamstra. Na večírku, kde jsem oba potkala, se Petra nesápala jen po kolemjdoucích mužích, ale i po kolemjdoucích servírkách… Bůh ví, jestli to v té Americe není jen „milionářská mušlička“.

70leté zpoždění: Americký vojenský konvoj v mnoha lidech rozbouřil emoce. Ani bych to tak osobně neřešila, ale na jedné z nedělních fotografií jsem si všimla transparentu s nápisem „YOU ARE 70 YEARS LATE“. Jak moc všechno by dnes asi bylo jiné… a nebo jsou naše představy o lepší zemi až moc zkreslené… Nebo by nás jako národ kapitalismus odstartovaný v roce 1945 na dnešní dobu dostal ještě více na kolena?! Vítat je… no nevím. Ale normalizační komunistku ve mně vážně nehledejte!

Lásky jedné plavovlásky: Zpráva o smrti pana Ondříčka, kameramana s velkým K, se mě osobně tak trochu dotkla. Má babička Jaruška ležela (ještě nedávno) s jeho drahou ženou po vážné operaci v nemocnici na jednom pokoji. Velice rychle se spřátelily a babička si s ní povídala a vzpomínala na vše, mládím počínaje. Do toho ji chodil navštěvovat její muž i ve své nemoci. Bohužel před nedávnem paní Ondříčková zemřela a nedlouho potom v těchto dnech i její choť. Věřím tomu, že svůj boj s nemocí vzdal, asi proto, že už neměl pro co žít. A tím míním jeho ženu. Myslím si, byť je to tragické, že je krásné a romantické zemřít, když ztratíte lásku svého života. Takováto životní tečka by mě osobně nebyla cizí… jen do chvíle, kdy bych neměla dítě.

Picasso versus IKEA: Londýnská aukční síň Christie’s sta­novila odhadní cenu obrazu Alžírská žena od Pabla Picassa na 3,5 miliardy korun, což by byl nový rekord ceny za obraz. Nicméně jsem také viděla video, kde nizozemští „vtipálci“ postavili do muzea v Arnheimu obraz z obchodního řetězce IKEA za pouhých 10 eur s tím, že se ptali návštěvníků na názor a odhadovanou cenu, za kterou by si obraz i koupili. Padly ceny okolo 1000 eur až po neuvěřitelnou částku 2,5 milionu eur. Napadá mě už snad jen jediné – malovat abstraktní obrazy pod neznámým jménem a začít je prodávat za obrovské sumy počínaje třeba Berlínem. Protože umění je vážně BEZ hranic.