Má zase o pár kilo méně, vypadá lépe než za „spokojeného“ vztahu, nikdo by jí nehádal osmačtyřicet let a zatímco jiní by asi rezignovali na život, Lucie Bílá se po rozchodu s Petrem Makovičkou rozhodla začít úplně znovu.

Tedy profesně.

Za což jsme dost rádi, těžké róby od Liběny Rochové a uplakánkové zpívánky ve stylu Halejuja od Leonarda Cohena jí totiž nikdy nesvědčily, i když my dokážeme pochopit, že si tím získala srdíčko každé uslzené divačky kdesi na konci republiky.

Ale Bílá svým hlasovým rozsahem a i povahou patří někam úplně jinam než mezi srdíčka, lidičky a večerní šatečky s vlečkou. Oděná celá v černé kůži a s neuvěřitelně spokojeným výrazem, asi že zase může být sama sebou, se představila jako staronová stálice skupiny Arakain, s níž zase začne zpívat a jestli pojedou i turné, klidně si dojdeme pro lístek.

Protože princezen tady máme nad hlavu, ale na české hudební scéně nám chybí rockerka s uječeným hlasem a širokým rozsahem, která dokáže rozstřelit žárovky. A ani není škoda, že to Bílé trvalo tak dlouho vrátit se ke kořenům. Vlastně ve skoro padesáti letech, bez muže po svém boku a s odrostlým synem si nemohla vybrat lepší čas. Není totiž pro publikum zajímavější než teď.

Nehledě na to, že snad nikdy nevypadala lépe.