Naše redakce si vyrazila za synem zesnulého zpěváka Karla Černocha a bratrem slavné zpěvačky sestry Terezy (29) Markem (43), který se poměrně proslavil tím, že ve třiceti oznámil svému překvapenému otci, že se stane dopravním pilotem, a vzápětí se stal dopravním pilotem.

Dnes létá s airbusem a náš šéfredaktor Pavel s redaktorkou Nikol k němu do Zborovské ulice vyrazili na přísný simulátor téhož letadla, který tam provozuje. Po krátkém seznámení s kokpitem letadla (zajímavost: řídí se joystickem, nemůže spadnout, je tam navigace lepší než v autě a udělat na to papíry je fakt psycho) jdeme na věc. První letí Štíbrová, Pavel se usazuje vzadu v letadle (v simulátoru jsou i sedačky pro cestující a z okének je vidět ven z letadla na letiště a do mraků!) a cvičně si dává vzlet z Prahy, obkroužení města a návrat na Letiště Václava Havla, kde pod vedením Marka relativně solidně přistává.

Pavel pak dává trasu Mnichov – Innsbruck, která končí nepříliš dobrým sednutím v Rakousku, kde Novotný lehce míjí ranvej a zezadu se potlesk neozývá, naopak letušky sčítají zlomeniny a čerstvé vozíčkáře, Marek mluví o osmi letech za obecné ohrožení a do toho se mu Nikol směje. Následuje nejveselejší sekvence naší návštěvy. Novotný upozorňuje Nikol, že je její nadřízený, nemá se mu co smát, když nepřistane v Innsbrucku, a že to byla těžká situace, všude hory a skaliska a mlha a vůbec, a prosí pobaveného šéfa simulátoru pro veřejnost, zdali může znovu nastavit přílet do Innsbrucku a že půjde přistávat Nikol.

Nato se stane katastrofa. Marek se odchází vyfotit do recepce, prosí Novotného, ať si sedne na místo druhého pilota vedle řídícího pilota Štíbrové, a dvojice osiří cca tři minuty před přistáním. Protože konverzace v kokpitu se nahrává, máme záznam z černé skříňky z posledních padesáti vteřin letu.

Novotný: Ty krávo, na to, že nás tady nechal samotný, to jde celkem dobře, akorát tady furt bliká, že máme stoupat urgentně, jé, snad je to v pořádku ta rychlost klesání, zavolej ho radši.

Štíbrová: Ale vždyť víme, co máme dělat, pojď, užijeme si to, vysuň podvozek a hlídej tu vejšku, podle mě přistáváme taky teda moc rychle, ty světla támhle máme vidět červeně a jsou žlutý…

N: Hele, podle mě je vejška dobrá, to hlídám jako on, když tu byl, jsme normálně ve dvou tisících, klesej na tisíc sto a srovnej to, to hlídám celou dobu, v klidu, nebo ty jo, jé, ty jo, že bysme byli už na přiblížení? Marku?… Markůůůů!

Š: Ty vole, jsme hrozně blízko ranveje, srovnaný to je, ale hele, to je haluz, to, ne, ty jo, neznamená to tady to dvě stě metrů? Podle mě nejsme ve dvou kilometrech, podívej se z vokna.

N: Ty vole, a jo ty jo, tady je desetinná čárka, zvedej to!

Š: Dyk támhleto je panelák, ranvej začíná až za ním, to už nestihnu!

N: Neurvi ten joystick, ježiši, támhle je Rakušanka na balkoně. Ty vole, nad náma ale…

Následovalo letecké neštěstí, při kterém pět set metrů před letištěm Innsbruck Flughafen v tzv. Horním lesíku u skateparku ve čtvrti Völs zahynulo 282 pasažérů, deset členů posádky a šestnáct rakouských skejťáků.

Vzápětí ještě po krátkém ošetření zkouší oba naši redaktoři přistání na slavném letišti na ostrově St. Martin, proslaveném začátkem ranveje těsně za pláží, děkují Markovi za zajímavý novinářský zážitek a Nikol odchází rychle ven telefonovat příbuzným do Innsbrucku, zdali jsou v pořádku.

Marku, děkujeme a zase nás někdy pozvi, fakt jsme nechtěli a bylo tam dva tisíce…