Bryon Widner je v Americe celkem známá tvář. Nejen pro svoje tetování. Patřil mezi nejradikálnější a nejnásilnější rasisty, jeho tělo zdobily nápisy jako Nenávist, krvavé nože a hákové kříže. Bohužel nejen pod košilí.

Ale i radikální neonacista poznal, co je láska a jak důležitá je pro něho jeho nová přítelkyně Julia, kterou později pojal za manželku a zplodil s ní dítě. A začal problém. Jako otce od rodiny, který ji musí zabezpečit, jej nikdo nechtěl zaměstnat. Nemohl zavadit o práci, lidé se ho báli, viděli v něm násilníka a nevěřili, že neubližuje svému synovi. Jeho obličejová tetování byla najednou vážným problémem. Neměl skoro peníze na operaci, protože si neplatil pojištění, nikdo se nechtěl do tak složité operace vymazání tetování z obličeje pustit.

Bryon byl najednou tak zoufalý, že uvažoval o tom, jak si polije obličej kyselinou, aby se svých tetování zbavil. Coby zohavený bude mít lepší šanci na život, než jako tetovaný.

Jeho žena, která sama měla z prvního manželství tři děti, začala okamžitě jednat. Obrátila se na místní neziskovou organizaci, kde se případu Bryona Widnera ujal – černoch. Daryle Lamont Jenkins pomohl radikálnímu rasistovi sehnat kontakty na organizaci pro lidská práva Southern Poverty Law Center, která jeho příběh zveřejnila a ozval se jí neznámý dárce, jenž Bryonovi zaplatil všechny operace. Odstranění jeho nenávistných tetování z obličeje trvalo dva roky, stálo přes 800 tisíc korun a některé operace byly tak bolestivé, že Bryon trpěl několik týdnů.

Začátek jeho nového života se ale neobešel bez konfrontace s tím starým a Bryon a jeho rodina museli doslova utéci před nenávistí jeho bývalých parťáků – rasistů. Vyhrožovali smrtí jeho rodině, na internetu se objevily výzvy k jeho likvidaci za rasovou zradu. Museli se odstěhovat do Tennessee k otci Julie, kde si pronajali dům a Bryon dokonce vstoupil do církve. Nějakou dobu byl on a jeho rodina pod policejní ochranou.

Nyní je Bryon zaměstnán, stará se o rodinu a na jeho obličeji není po děsivé minulosti ani památky, na jeho těle však bohužel pořád, ale to aspoň není na veřejnosti vidět. Jeho příběh můžete také zhlédnout v dokumentu Erasing Hate (Mazání nenávisti), který slavil úspěchy po celém světě.