Pokud jste již náhodou viděli jakýkoliv díl této pošahané relace a nedostali jste u toho rakovinu očí, uší, vlasů a čtyři po sobě jdoucí infarkty, tak jednak gratulujeme, jednak asi tušíte, proč se jedná o největší intergalaktický megafail v historii všech psychiatrických ústavů, nebo kde to vzniklo. Z obyčejných toulek po exotických lokacích, které můžeme v televizi sledovat po desítkách, se díky Adamu Lelkovi a jeho WTF bradce, se kterou by mohl zametat parky, stává bizarní esence meziplanetární ultrademence.

Vše začíná již v úvodu, kdy jsme důrazně obeznámeni s faktem, že Adam není jen tak nějaký dobrodruh, protože on si na rozdíl od všech těch ostatních trapáků bere s sebou pouze kameramana a zvukaře! Ano, to je naprostá pravda. Kromě těchto lidí s sebou však má ještě asi patnáct věcí nezbytných pro jeho přežití. Mezi tuto výbavu patří paleta Mattonek, kávovar, bochník, příbor, sada moskytiér v barevném provedení od světle zelených, přes středně zelené, až po tmavě zelené, prostě podle nálady. A asi deset podvyživených černých domorodců, kteří mu to všechno celou dobu tahají, aby měl Adam dostatečný počet volných rukou pro poškrábání se na prdeli.

Adam je také rozený vypravěč, herec a mistr pointy, poněvadž každou situaci dokáže okomentovat se zapálením a nebývalou dramatičností, byť se v okolí vůbec nic neděje. Občas sebou nezapomene někde švihnout, třeba na rovné cestě, kde není ani zrnko písku, které by ho mohlo zviklat, ale hlavně že bude mít divák u televize to pravé drámo a s prsty dravě zabořenými do opěrky semišového gauče se bude bát o Adamův holý život. Nikdo by určitě nechtěl, aby ho ta škaredá půlmilimetrová odřenina na patě zabila. A možná to není odřenina, možná se mu jen na nohu přilepila rozinka. Ale nebudeme to riskovat, pojďme to raději zjistit do čtyři tisíce kilometrů vzdálené nemocnice.

Součástí Adamových nenapodobitelných gagů jsou také pravidelné vstupy vypravěčky, která úrovní svých proslovů dokonale dokresluje kvalitu této frašky. Vypravěčka divákům soustavně přednáší vtipy jako vystřižené z leporela pro mentálně postižené, neříká prakticky nic podstatného a neustále našeho namáhavým sezením zmoženého Adama podporuje, aby náhodou nechytil vlka nebo nedejbože neměl opruzenou řiť. V jistých momentech jejího vyprávění (tj. všechny momenty, kdy vypráví) můžete pocítit nutkavou potřebu vytrhat si uši a skočit pod kola nejbližšího autobusu na trati Praha – Plzeň, protože tam je na hovno silnice a bus by vás aspoň důkladně rozmetal na kusy.

Poslední důležitou složkou je hudební podklad, kde se střídají všechny žánry a vždy důrazně podtrhují situaci, ve které se protagonista nachází – Adam se napapal a je šťastný, takže do pozadí hodíme nějakou veselou vypalovačku, aby divák pochopil, že teď je všechno v pořádku. Naproti tomu Adamovi nateklo do bot a je nešťastný, takže pustíme naopak něco smutného, třeba Justina Biebera, aby divák věděl, že teď má plakat. Je to zkrátka všechno promyšlené až na kost a emoce u toho pocítíte stejné jako při čtení licenčních podmínek k Windowsům. Takže doják jako prase.

Adam Lelek je stejný dobrodruh asi jako já, když se vypravím do trafiky pod barákem, jen s tím rozdílem, že já nemám permanentní potřebu si neustále stěžovat na netradiční sklon domovních schodů, na příliš průhledný vzduch a vrchol nepohodlí – odemykání dveří nešlo plynule, ale musel jsem jemně přitlačit na klíč! Živě si dokáži představit jeho každodenní výlety do sámošky pro potraviny, které musejí být skrz na skrz prosáklé prvotřídním dobrodružstvím a napínavým nebezpečím:

Vypravěčka: Právě se nacházíme před večerkou v Modřanech. Tyto obchody jsou známy především díky své typické vlastnosti – jsou otevřeny do večera. Adam se do jedné takové zrovna chystá. Na výpravu si s sebou bere jenom topinkovač, rychlovarnou konvici, dokovací stanici k iPhonu, gel na bradku a natáhnutou prodlužovačku z domova. Dokáže Adam překonat vlastní stín a uplatnit všechny stravenky? (Dramatický orchestr pomalu graduje.)

Adam: Takše. Za pět minut otevíchají. Je neuvěšitelné, še jsem se dostal aš sem! Cítím v kostech, še to bude obchovské dobchodruštví. Jen mám tchošku obavy, aby mi vystašila ta stolitchová cistechna vody, co mi táhne tam ten negch. Snad všechno dobche dopadne. Á, vidím, že stachej Nguyen už otevíchá. Pacháda. Jestli nepchivezli čechstvý Majky, tak budu asi hodně naschaný!

Vypravěčka: Adam konečně vstoupil do obchodu. Domorodec za pokladnou jej přivítal ve své rodné řeči, které Adam nerozumí, ale bojí se, že díky všem těm moderním věcem, které s sebou má, jako jsou třeba boty, by se mohl podílet na zániku jejich překrásné kultury. Bude se tedy snažit dostat k regálu s paštikami co nejdříve. Adame, snad ses na tuto výpravu vhodně oblékl, u regálů bude chladno! (Rozehrává se westernové kytarové sólo.)

Adam: Takše. Jsem tu sotva pět minut a uš nastávají pchvní komplikace. Skladník mi tvchdí, že jsem celou dobu šel špatně, pchotoše paštiky mají u sýchů, nikoliv u šampónů. To mě mohl rovnou poslat do hochoucích pekel! Budu se teď muset vchacet pžes celou pchodejnu. Nejsem si jist, jestli mi ten výsledek bude stát zato. Ale jdeme do toho, jsem pchece DobchoDCHUH!

Vypravěčka: Adam již slábne a je vyčerpaný. Kromě toho se také loktem letmo dotkl bedny s pečivem a má podezření na zlomenou nohu. Rád by se nechal vyšetřit na nejbližší veterině, bohužel Vietnamci ve skladu pouze pěstují konopí a zlomená žebra zašívat ještě neumějí. Nikdo netuší, jak tato tragédie může dopadnout. Ale všichni nadějně doufáme, že mu tu protrženou plíci zavčas odoperují. Adame, jsme s tebou! (V pozadí se rozehrává zádumčivý requiem.)

Adam: Takše. Konešně jsem dorazil k těm paštikám. Sice možná za chvíli umžu, pchotoše ta otevžená rána na hlavě se vůbec nehojí, ale s klidem mohu žíct, že celá ta cesta za to opchavdu stála, i kdyby byla dvakchát náchočnější! Dneska mají totiž Majky ve slevě! Sice jsou pchošlý, ale to nevadí, za osm kochun by byl hžích je nekoupit! Bechu si s sebou celé plato a jsem moc chád, že jsem se této expedice mohl účastnit! (Vítězoslavná á­rie.)

Velice zajímavý je také fakt, že každý díl, který se natočí, stojí kolem 200 000 Kč, které poslušně platíme my všichni z koncesionářských poplatků. Nabízí se tedy otázka, zdali se od České televize náhodou nejedná pouze o promyšlený virál na Bohnice, který by byl v konečném důsledku sice stále nerespektovaný, ovšem na druhou stranu alespoň částečně pochopitelný, nebo jestli ČT má své diváky natolik u prdele, že si může dovolit v pavilonu odchytit libovolnou mentolku, naučit ji lámanou angličtinou pár základních frází pro přežití (ajmhangrý!; oufakinkšit!) a nakonec ji švihnout někam do lesa, ať si tam blábolí, co chce, hlavně ať se z toho sestříhá 26 minut materiálu, byť bude obsahově srovnatelný s obsahem toi toiky v poslední den festivalu.

Aby ČT vyšla z této trapné šlamastyky se ctí, doporučuji buďto Adama Lelka nahradit beznohým a částečně slepým bezdomovcem s tumorem na trvale poškozeném mozku, aby se radikálně zvedla úroveň pořadu, nebo tuto urážlivou a veskrze ubohou parodii na cestopisy zavčas ukončit, doposud natočené díly přejmenovat na SralBOTKA a rozeslat je jako instruktážní materiál do potratových klinik, aby bylo všem jasné, jak to dopadne, když se interrupce úplně nevyvede.

A závěrem si neodpustím jednu familiární báseň vlastní výroby – Adame, Adame, i ty jeden kkte.